Skládačkou v člověka I

A trhali jsme ještěrkám hlavy

čekajíce

až jim narostou nové

padaly do vysoké trávy

doufajíc

že na ně nezapomeneme

my - kdo je nosívali na kašmírovém podnosu

stejně oddaní vlastní pýše

jako my

kdo je sbírali

do papírových košíků

--

Usínali jsme na bojišti

a neustále jsme se báli

těch padajících

těch

které na malou chvíli

vymění život

za slávu –

--

Když se nedíváš

všímám si

toho malého prostoru

za tvými duhovkami

co tam schováváš

když uhýbáš

a celou černých řas

mi zabraňuješ

přemýšlet

smaragdovými věznicemi

vprostřed ledového cirkusu

--

Dlouho jsem nerozuměl topolům

nechápal jsem, proč se pořád

dotýkají

jeden druhého

proč

nikdy nespí

s šátkem přes oči

nevěřil jsem že

stačí smáčet ruce

v potoku

a svět bude hned -zdánlivě- pestřejší