Honza

2 pohledy na stejného člověka...relativnost poznání člověka. Minivariace na Foltýna. Původně měla být první charakteristika nazaujatá, ale vyšla spíše pozitivně.

1.
Ostré světlo velice rychle odhalí, jak Honza za posledních pár měsíců sešel. Upřímně řečeno, toho světla zase tolik nepotřebuješ, abys viděl pohublou postavu, topící se ve špinavém oblečení, pamatujícím lepší časy. Ani schovívavému oku neunikne, že jeho kdysi tak krásné dlouhé vlasy zešedivěly a prořídly, že jeho pohublou tvář zbrázdily ostré linky vrásek a strniště přestalo již dávno býti strništěm. Podaří-li se ti ho přimět k úsměvu, odhalíš zkažené zažloutlé zuby. Podá-li ti svou věčně studenou ruku, odhalíš špínu nejen za nehty. Zadíváš-li se do často za sklopenými víčky skrývaných očí, neujdou ti následky mnoha probdělých nocí.Kruhy pod očima ztrhaný výraz nevylepší. Zkrátka to vypadá, že se Honzovi v poslední době nedaří nejlépe.
2.
Uf, to jsem se lekla! Ošklivé chlapisko! Vždyť mě málem srazil ze schůdků! Autobus se se supěním pomalu rozjíždí, ožrala škytne, málem se svalí, ale na poslední chvíli se chytá sloupku. Směje se a drze si mě prohlíží. Po očku na něj koukám, abych odhadla, jestli mě bude otravovat. První pohled ulpí na nechutně slepených cancourech slepených šedivých vlasů. Ua, vypadá to, že se nemyl už hezkých pár dnů, navíc asi někde upadl, je celý od bláta. A ten puch! Raději se posunu o dalších 20 cm ke dveřím, více prostoru MHD neposkytuje. Visí ne něm asi o tři čísla větší triko s nápisy, které už dávno přestaly být čitelné a odřená rozepnutá kožená bunda. Pane bože, ať už vystoupí, hlavně ať mě neotravuje. A aby nevystupoval na stejné zastávce jako já. Autobus se ospale proplétá spletí ucpaných křižovatek. Otráveně pozoruji špinavé ulice, přemýšlím. Najednou mne vyruší výkřik. Co to? Zpozorním a rozhlížím se…Á, to opilý chlapík se rozhodl vylézt ven a přitom vrazil do starší dámy s kloboukem a v lodičkách. No to je výborné, že už je pryč.

---