Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sejsem (s malým jé)
Autor
Frenki
věřím, že tento pocit každý zná a je to téma ohrané (ale nic jiného než báseň mi (už (?(!)) nezbývá)....
Něco mě tlačí
ode zdi
ke zdi.
Stíny a ptáci
za oknem.
Míhá se život
a mezi prsty proklou..zá......vá ti
Stůl jsem prohodil oknem
a hned za ním jsem poslal židli.
Všechny své písně hodil jsem do koše.
Zapálil
dopisy -
- ty
co mi kdo kdy poslal:
z lásky, z cest a z přátelství
z nudy a bláznovství
nebo jen tak.
A spálil jsem i ty, co nikdo nikdy neposlal.
Pak ženu, děti,
byt.
A psa.
Nemám už víc, co bych komu dal,
žádnou kost už nemám v těle, co bych obcházejícímu vlku předhodil. (a to ti, kteří mne znají ví, že mám vlky rád)
A tak tu sedím
zíraje na hodiny
mnou postavené v koutě zcela kulaté místnosti.
Vyprahlý čekám až jim dojde perko a posledním máchnutím kyvadla
máchnu i já střepem po svém zápěstí
(jedním ze střepů, které vznikly z toho rozbitého okna, ano, toho,
kterým jsem prohodil židli a stůl
a přeřízmu si zápěstí, i když vím, že je to jen debilní způsob demonstrativní sebevraždy
a že lepší by byla krkavice....
....anebo sežrat jed na krysy)
A přitom je vlastně venku celkem hezky,
sluníčko.
třeba mě ještě najdou