nerad zabíjím co může žít

Nerad zabíjím co může žít

Co když je touha po ní ryba uvnitř mého těla?
Chci ji zabít, plazí se téměř nehybně až u dna
a dlouhými vousy si bere potravu z bahna.
Skoro se nehýbe, ale stejně je živá a já o ní vím.
Umírá pomalu, ale k životu se probouzí
hned když spatří kořist-chňap a už ji nepustí.

Jsem rybář.
S prutem a podběrákem se den co den vydávám k jezeru,
s bedýnkou plnou červů, se stoličkou v batohu.
A den co den nahazuji návnady, knedlíky,
třpytky, kuličky a splávky,
a den co den se vracím s prázdnou.
Ta ryba totiž nežere nic z venku, jen to uvnitř zhltá
a návnadu na háku nechá.

Minulý týden už zdálo se mi že konečně jsem ulovil.
Vstal jsem tak prudce že jsem převrhl si stoličku,
a s podběrákem v ruce jsem vyrazil do vody.
Ale když za vlasec jsem zatáhl-nic jenom kapr.
Nechal jsem ho jít, nerad zabíjím to co může žít…

…ale ta ryba uvnitř mě je cizopasná potvora
a přečtené má moje návnady.
Já ji nechytím, tak ji zkouším k smrti unavit.
Týden po té události jsem nechal jezero jezerem
a k rybníku jsem zkusil jít.
Chytil jsem spousty ryb,
ale nechal jsem je všechny jít, zpátky k jezeru jsem musel jít,
nerad zabíjím to co může žít.

„Ty rybo uvnitř mého těla
Ten zápas až do smrti jednoho z nás teď budeme spolu svádět.
Ty nejlíp musíš vědět, že tam dole už jsem přestal doufat
že tě chytím, ale k jezeru, k jezeru dál se budu den co den loudat
s bedýnkou plnou červů, se stoličkou v batohu.
A den co den nahodím návnadu, knedlíky, třpytky, kuličky a splávky.
Den co den až do smrti, dokud jeden z nás neumře
dokud jeden z nás nezvítězí.“

---