Za řekou

Přenesu se jedním skokem

přes most postavený z tvých výčitek

a stanu na druhém břehu řeky hádek.

Bouří se obloha,

posetá hvězdami bledými jako tvoje tvář,

mračna se stahují nad měsícem.

Vařil jsi z vody,

té slané mořské vody,

ktreou kropím svá ňadra

při každém pokusu o smíření.

Jak dlouho?

Proč jsi mi dal ten prstýnek

proč jsem tě tenktrát políbila

a zabodla do ticha nůž s nápisem "ANO"?

Roky soucitu a temných probdělých nocí,

roky křiku...

Teď skáču volná na druhém břehu řeky

a v ruce držím list, který jsi mi dal.

Vzdechy úlevy prokládám svůj smích 

a čtu velikým písmem načmáraný

skoro ta slova křičím

nápis na bílém papíře

ROZVOD