Weeten Scott 3

Weeten Scott 3

Tony zatím neřekl jediné slovo. Došlo mu, že pokud přijme nabízenou práci, už mezi nimi nebude překážka, která jí bránila se za něj provdat. Nechtěl na ni však naléhat, musí se rozhodnout sama. „Ano, ano, paní, stanu se vaší společnicí, když to pán dovolil,“ pronesla po delší odmlce Meg. „Já věděla, že neodmítneš, a zítra, když Scott dovolí, půjdeme nakupovat, je zapotřebí koupit šaty pro tebe i pro mě,“ řekla Christiane, když odcházeli z místnosti.

            Už byl skoro večer, když Tony s Meg odešli. Pozval ji do divadla a ona byla nucena souhlasit, vlastně to moc chtěla. Tak zůstali v celém domě jen oni dva, novomanželé. A tím její nervozita jen stoupala, najednou si uvědomila, že tak úplně sami zde nejsou, je tu Argo. Klekla si k němu a podrbala ho na hlavě. Pak se zvedla a poslala ho z místnosti.

            Scott ji celou dobu pozoroval z křesla. V těch bílých šatech byla tak krásná snad ještě krásnější než kdy předtím. A ve chvíli, kdy se sehnula k Argovi, pochopil, že se do ní zamiloval. Zřejmě už tehdy, když ji našel ležet na zemi. Ale co ona, ona ho sotva zná, je sice jeho žena, ale to jí neusnadní to, co se má teď stát. Když uviděl, že vlkopes poslechl její příkaz nevěřil vlastním očím. On snad ví víc než já, uvědomil si.

            Christiane se otočila k němu, ale zůstala stát. Neměla odvahu. Místo toho se zvedl Scott a přistoupil k ní. Nejdřív jí přejížděl rukou po tváři, poté se naklonil a políbil ji. Ona se ani nepohnula, jen se snažila přijít na to, zda je jí to příjemné či nikoli. Ale rozhodnutí bylo těžké, nevěděla. Nevěděla nic. Když ji políbil v kostele, polibek byl krátký, ale v tuhle chvíli už trval mnohem déle. Líbí se jí to, pomyslela si, ale vzápětí se opravila, nevadí jí to. To bude ono, nevadí jí to.

            Najednou přestal a podíval se jí do tváře. Zase z ní nemohl nic vyčíst. Ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Vzal ji za ruku, aby šla s ním do prvního patra. Neprotestovala a následovala ho dlouhou chodbou až do jeho ložnice. Tam ji opět políbil a opatrně ji pokládal na postel. Jakmile už ležela podíval se jí do očí a uviděl v nich strach. Vzpamatoval se. To ne, to po ní přece nemůže chtít, teď ještě ne, uvědomil si.

            Stoupl si a pomohl Christiane si sednout. „Promiň, neměl jsem to udělat, nebylo by to vůči tobě fér,“ začal. „Já nic nechápu Scotte, jsem tvá žena…“ „To sice jsi, ale nemám právo nutit tě, abys spala s úplně cizím člověkem. Vždyť mě skoro neznáš,“ pokračoval. Ona si stoupla a objala ho. „Děkuji, jsi hrozně hodný. Věř mi, až tě ještě trochu poznám, nebudu ti to…“ rozplakala se. Nechal ji plakat a jen ji hladil po vlasech.

            Za nějakou dobu řekl: „Odvedu tě k tobě do pokoje, bude to…“ „Ne, to nejde, otec by se to dozvěděl…“ zašeptala. „Otec už nad tebou nemá žádnou moc.“ „Ale pokud se dozví, že my spolu… kdoví, co by vymyslel.“ Měla pravdu, je to tak. „Dobře, zůstaň tady. Vím, že to pro tebe nebude snadné, proto ti alespoň slíbím, že neudělám nic, co nebudeš chtít. No, a pokud se budeš cítit lépe, může tu s námi spát i Argo,“ řekl.

            Ona nemohla nic jiného než souhlasit. Bude sice zvláštní spát s mužem v jedné posteli, ale je za něj přece provdaná. Najednou jí někdo zatahal za šaty, byl to její čtyřnohý přítel. Pohladila ho a přitom si uvědomila, že se svlékáním svatebních šatů jí bude muset Scott pomoci. Hned mu to také ostýchavě řekla. On se jen zasmál a rozvázal jí na zádech šněrování. „Jestli se chceš vykoupat, jdi do koupelny, já zatím půjdu dolů, ať tu máš soukromí,“ řekl.

            Přitom Christiane došlo, jak hodný a pozorný její manžel je. Učinila tak, a když se Scott vrátil, seděla již na židli před zrcadlem. „Scotte, mohla bych jít zítra s Meg nakupovat?“ Souhlasil a řekl, že o peníze se starat nemusí, zítra jí jich dá dost na to, aby mohla vybavit šatník sobě i Meg.

            Potom si šli lehnout. Postel byla dost veliká, aby se tam vešli oba dva a mezi ně i jejich čtyřnohý přítel. Christiane se bála, že nebude moci usnout, ale zmýlila se. Byla tak unavená, že jí ani nervozita nezabránila v spánku.

            Druhý den, když se probudila, byla sama. Tedy ne úplně, Argo byl s ní. Oblékla se a šla na snídani. V jídelně byla jen Meg a podala jí vzkaz od manžela. Stálo v něm, že musel urychleně odjet a vrátí se až za tři dny, moc ho to prý mrzí, ale nešlo to jinak. Potom jí ještě podala obálku plnou peněz.

            „Pořád se bojíš, že ti něco udělá?“ zeptala se, když viděla, jak dívka ztuhla při pohledu na vlkopsa. „Paní, vy nevíte, jakou má tenhle vlkopes pověst, byl to profesionální zabiják psů… Na Aliašce, odkud si ho pan Scott přivezl byl šampión ve psých zápasech,“ odpověděla vyděšeně. Její paní se při těch slovech objevily v očích slzy. Ale vzchopila se: „To je možné, ale teď už nebezpečný není… No ale chápu, že se ho bojíš, kdybych to věděla dřív, také bych se ho bála.“

            Jakmile se najedly, opustily dům a jely nakupovat. Samozřejmě, že ne sami, kvůli nedávnému únosu je hlídala policie a i jejich doprovod byl zřejmě najat na to, aby odrazoval potencionální únosce. Argo musel zůstat doma, ač nerad, ale jinak to opravdu nešlo. „Paní, opravdu si přejete, abych byla vaší společnicí?“ zeptala se Meg. Christiane jí vysvětlila, že si nic nepřeje víc. A tím bylo mezi nimi jasno.

            Domů dorazily až večer. Byly hrozně unavené, ale nevadilo jim to. Prožily nádherný den, pro obě to byl ten nejlepší den v životě. Užívaly si svobody, a teprve tehdy jim došlo, o co všechno v životě přicházely. Meg, jak se ukázalo, není tak docela bez původu. Její otec byl obchodník, který ale moc riskoval a prohrál. Prohrál vše.

            U oběda to taky náležitě probraly. Christiane nechápala, proč se o tom někomu nezmínila. Meg však měla své důvody, její otec nepřišel jen o peníze rodiny, ale i o peníze akcionářů jeho společnosti. Nakonec to tedy uzavřely, že to bude jejich malé tajemství.

            Následující dva dny zařídily vše potřebné, aby zcela dovybavily své šatníky. Nezapomněly ani na kadeřníka a ostatní zkrášlovací detaily. A tak, když se Scott s Tonym vrátily, málem nevěřili vlastním očím. Pak následovala zábavná večeře. Všichni si skvěle rozuměli, ale pořád se chovali jen jako přátelé a ne manželé a skorosnoubenci. Když bylo už docela pozdě, Tony se rozloučil a odešel. I Meg opustila místnost.

            Tím novomanželé osaměli. „Christiane, odpusť, že jsem musel odjet, ale nešlo to jinak. Tvůj otec měl zřejmě vlastní plán… Ty jsi neměla být pojistka našeho obchodu, ale jeho plánu. Víc ti raději neřeknu, už tak se trápíš až moc,“ začal, nakonec se rozhodl, že to před ní nezatají. Ona jen stiskla víčka, už by jí to nemělo překvapovat. Znala přece svého otce.

            „Už se nebavme o mém otci, ale… ale Scotte, chtěla bych tě požádat, abychom spolu trávili více času. Chci tě trochu poznat, stala jsem se tvou ženou, ale vůbec tě neznám, jak si řekl. Nevěděla jsem ani, že jsi byl na Aliašce,“ Christiane se rozhodla, že čím dříve pozná svého manžela tím lépe.

            Tak se také stalo, následující týdny spolu trávili spoustu času, kdykoliv měl volno. Večer dlouho seděli u plápolajícího krbu a společně s Argem si užívali svobody a volnosti. Během těchto večerů se Christiane cítila nejlépe, nic jí nepřipomínalo její minulost ani to, co předcházelo její svatbě. Vlastně si začala uvědomovat, že se do svého manžela zamilovala, ale pořád si tím nebyla zcela jistá.

            Pak ale nabraly věci jiný směr, její otec byl svými společníky obviněn, že vykrádá společnou společnost. A to byl konec, přišel skoro o vše. Nebyl sice obviněn úřady, ale i bez toho byl na dně. Scott se rozhodl, že to řekne své ženě, ale dlouho nevěděl jak. Byla tu totiž možnost, že ho opustí. Může požádat o anulování manželství a on věděl, že by jí v tom nemohl bránit.

            Nakonec jí ale vše řekl. Musel, nebylo by to vůči ní fér. Ona ale zareagovala úplně jinak, než očekával. Zasmála se a řekla: „Přece jen existuje spravedlnost, promiň, je to sice můj otec, ale jistě pochopíš, že ho zrovna ráda nemám.“ Potom však vyběhla z pokoje a zamkla se v ložnici společně s Argem. Nepustila k sobě ani Meg a to už bylo opravdu divné.

            Z pokoje vyšla chvíli po půlnoci a všechny našla v obývajícím pokoji u krbu. Byl tam i Tony a zrovna navlékal Meg prsten. „Mohu vám poblahopřát?“ zeptala se. Všichni se na ni otočili. „Christiane,“ vydechl Scott. Tony s Meg se zvedli a opatrně odešli, neboť pochopili, že si jejich přátelé musejí popovídat o samotě.

            „Promiň, ale musela jsem si něco promyslet,“ začala. On nemluvil, jen poslouchal. „Scotte, chápu, že teď tě ke mně nic neváže a nebudu ti bránit…“ Přerušil ji: „Co tě to napadá, jak tě mohlo napadnou, že bych se chtěl s tebou rozejít, copak ty, Christiane, nevíš, že tě miluji?“ Ona nevěřila vlastním uším, tak ona se celou dobu bála, že by ji mohl opustit, a on zatím… „Je to pravda? Opravdu mě miluješ?“

            Dlouho si povídali, ale ona mu své city nesvěřila, ještě si jimi nebyla jista. Jediné, co mu řekla, bylo, že ho nechce opustit. „Tohle je to nejlepší, co pro mě kdy otec udělal,“ pronesla úplně nakonec. Pak šli spát, ale nic se nezměnilo. Leželi každý na své straně postele a mezi nimi spal Argo.

            Od toho dne se zaobírali spíše přípravami na svatbu Tonyho a Meg. Svatba se blížila a tím i okamžik, kdy Christiane zůstane v celém domě se Scottem sama. Kupodivu ji to ani moc neděsilo, dokonce se na to i trochu těšila. Ale na obzoru se objevil další mrak, její otec.

            Přijel den před svatbou a svým obvyklým způsobem začal rozhovor se svou dcerou. Spletl se však, Scott nedovolil, aby ji urážel. Vyhodil ho z domu, sice velice taktním způsobem, ale to bylo to jediné. Jeho ženu to hrozně rozladilo. A teprve teď poznal, jak nenávidí svého otce. Chápal to, potom, co tu slyšel, to chápal.

            Ale po tomto incidentu už nic nemohlo zkazit dobru náladu v domě, ani v srdcích jeho obyvatel. Všichni se radovali a svatební hostina, která se konala s velice málo hosty, ale zato s nejlepšími přáteli, vynahradila Scottovi a Christiane jejich vlastní, která nebyla zrovna nejlepší. K večeru se vrátili domů, kde na ně čekal netrpělivý Argo.

            Oba se s ním přivítali. A přitom Christiane došlo, jak moc svého manžela miluje. Teď už opravdu mohli začít žít jako manželé, už tomu nic nebránilo. A dnešní večer je k tomu jako stvořený, právě přišli ze svatby svých přátel. Rozhodla se a šla se převléknou nahoru do ložnice.

            Scott přišel, jako obvykle, až za půl hodiny. Dělal to tak už celé týdny. „Scotte, řekl jsi mi, že mě miluješ, jsi si tím jistý?“ zeptala se, když vešel. „Ano, ale jak jsem řekl, nebudu na tebe tlačit a nutit tě k něčemu, co nechceš.“ Proč jen o tom musela začít mluvit, právě dnes, kdy ho nejvíc bolelo, že ho nemiluje, pomyslel si. Christiane se nadechla a udělala krok k němu. „Scotte, dnes v noci bude muset Argo asi zůstat spát venku.“

            Pomalu mu začínalo docházet, co má vlastně v úmyslu udělat. Zaradoval se, ale nejednou mu došlo, že by to nebylo správné. „Nemusíš to dělat, Christiane, ty mi nejsi ničím povinována…“ nemohl pokračovat, neboť ho políbila. Když se odtáhla řekla jen: „Miluji tě, strašně moc tě miluji.“ Scott poté zavřel dveře a nechal svého čtyřnohého přítele sedět za nimi.

            Když se Christiane probudila, bylo skoro poledne. Její muž ještě spal, proto opatrně vstala, vzala si na sebe župan a otevřela dveře. Argo tam seděl a koukal na prázdnou misku před sebou. „Chudáčku, ty ale musíš mít hlad, pojď podíváme se, kde máš jídlo,“ přitom vlkopsa pohladila.

            Měl pořádný hlad, ale miska plná jídla to spravila. Jakmile dojedl šel se podívat za svou paní do kuchyně. Ta zrovna chystala oběd. Kuchařka, která měla dnes volno, jí tam připravila vše, jen to musela ohřát. Než dodělala jídlo, objevil se ve dveřích Scott. „Dobrá ráno, miláčku,“ řekl,j a poté svou ženu políbil.

            Tak a to je konec. Všichni našli své štěstí a zlo bylo potrestáno. Otec Christiane totiž zemřel několik dní poté, co mluvil s dcerou.