Veronika

VERONIKA

 

Věřím že s ní

                se tma ve světle ztratí

                že naše city se láskou platí

 

Eroplán s ní bez křídel letí

                a v něm se narodí její děti

                děti krásné jako květ

                je radost na ní a je pohledět

 

Rád žil bych s ní

                až do kapky krve poslední

                a když už by tu ta krev nebyla

                stejně by se pro mě a jí vrátila

           

Obrovské jsou její city

                nechápou je jiní, jen já a ty

                víš co chci já á vím co chceš ty

                to co mám já daruji ti 

 

Našla si mne a já nešel tebe

                proti nám je malé i nebe

                co máš ty mám i já

                je to touha barevná

 

I když slunce nesvítí

                my spolu chceme býti

                jen já a ty

  všude a nikde za dráty

 

Každým krokem k tobě cítím tě blíž

                že se blížím to ty víš

                vlnění se zkracuje

                tak až se náš život spojuje

 

Ale nikdy nesmiš chtít

                to co ty nedokážeš splnit

                ať už je to cokoli

                bez tebe mě srdce bolí

---