Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAriel
05. 02. 2001
0
0
872
Autor
Petr_Antonin_Larva
Když jsem plaval v mořské pěně
nedaleko od břehu,
zaslechl jsem hlásek ženy
zbystřil jsem a byl ve střehu.
Přes oblázky, škeble, mušle
po rukou lezu ven jak rak,
koukám, slintám, z nosu šušle
trochu se mi horší zrak.
Leží tam jak rybka němá
dlouhé vlasy, útlý pas,
kolem ní je voda pěnná
stávám, jdu k ní na rozkaz
Pokleknu a znenadání
objímá má ramena,
zkřehnu, vrním, plním přání
ona je však kamenná.
Jo, jako OI¨in na lazi v Jugoslavii - ale morska nebyla kamenna ani nahodou . . .
Lasy.
Proste prada jako vzdy Kuklis. Jinak k tomu hypnotickymu
pohledu.. to je fakt, ze nektery zensky to ovladaj. Nejlepsi
je.. pravidlo vytloukat klin klinem a hypnotizovat je
pohledem taky..
Jestli to nebyl Ariel Šaron:-) Ale myslím že ne, byla to taková ta, která si ráda hraje a její pohled hypnóze se podobá, ale to ona moc dobře ví a proto to také dělá, ale nikdy šanci pravou nedá.