Nana

prolog: Chci žít špatností...

Právě čtu Nanu
pojdˇ žít Zolův svět.
Obleč si sváteční šaty
ztrhám je z tebe
vzlet
nocí, pojdˇ si hrát...

Nechávám se svést
tvýma očima
tak je nezavírej....
Roj andělů rozhodl se snést
do sklenky od vína.
Tak je posbírej
a opilé
ulož ke spánku...
ve vůni heřmánku budeme se milovat
do svítání...

Máš pravdu, že tahle zpovědˇ
je jen pár slov
rozhozených vedle sebe.
Žádný verš, žádný rým,
konec zákonitostem...
Když budu chtít,
roztrhám svět na kousky
a poskládám jej naruby...
Jen tak z rozmaru.
Jsem Nana,
tak zahodˇ kritiku a pravidla,
vezmi si mě
vzdoruj realitě, spolu se mnou...

A teď,páni kritikové, naberte na štětce barvy, zamiřte a poskvrňte autora. Nana drží hlavu vzhůru...

---