Čekám jaro

Taky starší s novým koncem

Zakopávám rozespalá o tečky na konci vět. Právě jsem dnes pochopila, že neboří se se mnou svět. Kvapně hltám černé linky, pak je vtisknu pod oči. Z kazeťáku suše drnká, po babičce klokočí. Včera večer při přísaze, srdce lomím, když slibuji. V zápětí si sama nadám, že tak velmi chybuji. Věta entrem odeslaná, už nemohu ji vzíti zpět. Zasmušile slzy roním, toužím poslat tisíc vět. Marně hlídám tvoje kroky, tichošlápku vzdálený. Protivná jsem sama sobě, vynucujíc ozvěny. Mé básničky mi nešeptají, jak se tváříš. Zrádkyně. Ani vzletná Echo paní nevypráví z jeskyně. Tak protloukám se osiřelá, sbírkou uvážených výrazů. Jak iluzorní trvat na svém, že chápu plno obrazů. Ty verše v dechu zatajené, přerývané smutné védy. v mém pohledu něco mění, už nelámu s ním loňské ledy. Včera večer v polokleče, teskně sténám, jak miluji. Dnes ráno s chladnou hlavou toho hořce lituji. Večer zas cítím sílu krve, láskou hořím, já přeschlý vích. Leč na poupě, co se sotva klube, někdo mrazem zprudka dých. Nebudu plakat, sténat, těžce trpět, soužit se bez pomoci. Žalem nespat, bezmezně toužit, tupě zírat do noci. Počkám, až nad Malou Stranou, vyjde jarní sluníčko. Pak se smíchem zavzpomínám, jaks´ mi říkal básničko.

---