Po flámu

Brzy ráno po flámu jsem se probral a vedle mě ležela Simona. Měla na sobě mou bundu a pod hlavou mojí mikinu. Byla úplně ale totálně zfetovaná, avšak přesto spinkala jako andílek. Nechal jsem ji být a odešel, tak jak jsem byl k potůčku a omyl se. Byl srpen 93 a krásné slunce už 2 hodiny pražilo do naší chaty na Sázavě. Všichni, co kolem třetí ráno rozchlastaný ulehli na připravená lůžka a vychrápaly se do střízliva, odešli v poledne najíst se domů. Simona spala až do tří. Naštípal jsem dříví na zimu, koupil 0,5 Kg hovězího s kostí a uvařil vývar. Obral maso, pokrájel petrželku a přidal brambory a přikryl hrnec pokličkou. Blížila se třetí hodina. Simča vstala, rozběhla se ke mně a dala mi pusu. Líbali sme se asi 5 minut a pak jsem Simču nechal najíst. Sám jsem si taky nalil talíř a pomalu a rozvážně usrkával tu dobrůtku. Simča se jenom smála, ale už ne tolik jako včera, a než šla spát v mých hadrech, který našla položený vedle. Když jsme se dosyta najedli a napili vody z nedaleké studánky Božetěcha. Simča sundala mou mikinu a řekla: „Martine, já Tě asi miluju.” Usmál jsem se ni a řekl: „Já Tebe taky:... Od té chvle až do konce léta jsme byly pořád spolu.

---