Zmáčená

Zmáčená

Odlesky v zrcadlech

a spousta nápisů na zdech

- z mých zápěstí krev…

Matičko má drahá

slunce duše mé

proč srdce moje jest černí zalité

proč mysl má je nahá

proč necítím hřejivého blaha?

Odpověz prosím

v slzách na kolenou klečím

a prosím

                                        …. o odpuštění

                                                                          o lásku

                                             o smilování…

Smiluj se nade mnou

a zatrať mne za svitu luny zas

není, coby utišilo duši mou bolavou

již není světla v nás…

v přítmí schováváme se

slabí a choří…

těla naše hoří

leč duše mrtva je

v přívalu depresivní závěje

Kdy chlad v nás roztaje

a bujná radost duše naše zakryje?

Matičko řekni…

Smiluj se, jen neplač

- žádné slzy

- chlad pohltí srdce tvé brzy…

smutek a strasti sžírají nás

mimo prostor a čas

chlad – v nás

pohltí zas

němé slzy zapomnění

ach, upadnout v sladké zapomnění

- pro duši mou na zemi místa není

ani času…

hledám stále v smrti spásu..

Nechť tam ji najdu drahá matičko..

Nechť upadnu v sladké zapomnění

Slzou svou pokřti pomník můj

skrápěj šat…

Nadejde čas smilování matičko

vytoužené smilování

až zmáčíš oblek svůj

budeš hořce vzpomínat..

Matičko  odpusť…..