Beruška

jen uryvek z Gabrielka :)

Nikolka vyběhla dvě patra a doma si lehla ve svém pokoji na postel. Chvějící se nedočkavostí opatrně rozlepila obálku. Nebyla první a jistě ani poslední, kterou od Gabrielka dostala.
-Drahá Nikol, včera večer sem v trávě našel promáčenou berušku. Vzal sem ji do dlaní a dechem sušil a zahříval. Celý den jsem ji učil písmenko po písmenku a z písmenek slova. Když se naučila krásně artikulovat, naučil jsem ji básničku, kterou sem napsal jen pro tebe, básničku kterou uslyší jen dvě berušky na celém světě. Ty a ta má beruška, která přiletí zítra ráno oknem, usadí se na tvou peřinku a celou básničku ti přednese. Doufám že nezabloudí, pokud náhodou nepřiletí, tak je básnička napsaná na druhé straně listu. Neotáčej! Jen pokud skutečně zítra ráno beruška nepřiletí. -
Dočetla, ani na chvilku nezaváhala a list otočila.

-Beruška
Každého krásného dne,
dřív něž večer nastane,
na lístku beruška sedí
a zasněně do dáli hledí.
Kouká se kolem sebe,
pozoruje modrobílé nebe
a potom,
sní o tom,
že vedle ní sedí brouček,
ten zakřiknutý klouček.
A sní o tom, jak brouček
koktá ji slova lásky.
Vydat ze sebe však hlásky
on je neschopen
a němou láskou ohlušen.
Je sám a v slzách píše básně,
jak by jim spolu bylo krásně.
Tak běž za beruškou, vstaň!
Přisedni si a do své vezmi její dlaň,
jen tiše u ní seď
a do očí ji hleď,
slyšíš její srdce, ten zvon?
Jako když balet tančí slon.
Tak teď ji řekni,
že ona je jediné sluníčko,
kterému patří tvé srdíčko.-

---