Jak bych námořníkem byl.

Jak bych námořníkem byl.

Mraky jdou
nebeskou klenbou svou,
doprovázeni úsměvem na tvé tváři,
občas propouští sluneční záři.
Těch pár paprsků
kousíček po kousku,
pohlcuješ ty moje beruško,
ty mé pozemské sluníčko.
Jako námořník jsem,
pluji den za dnem,
v oceánu tvé něhy
nenalézaje břehy.
Mlčky ležím na palubě
a sním jen o tobě,
vidím tě zcela jasně,
i potmě o tobě mohu psát básně.
Vidím tvůj krok, jako když laň zatančí,
slyším tvůj hlas, jako píseň skřivánčí,
cítím tvou vůni, jako když šeřík rozkvete,
vidím, slyším, cítím a to mou hlavu plete.
S hlavou popletenou nemaje důvody,
nahodím prut do vody.
A lovím vzácné chvilky s tebou,
udici mám chudou,
jen o vlasci a háčku,
návnadu mám v sáčku,
na kousky nakrájené
srdce své uplakané.

---