Nymfomanka Heda na přechodu pro chodce

       Dnes je Heda obzvlášť v ráži. Plná vzteku čeká 
    u přechodu pro chodce na mezeru mezi fištícími
    kárami v oprýskané dělnické čtvrti, kde už víc let
    sdílí domácnost s několika adoptovanými sirotky,
    po ulicích posbíranými čoklíky, kočkami, a starou
    vědmou, která jí už ale leze na nervy,
    pozoruje trubce nasoukané do plecháren, jak si
    vezou zadnice za svými veledůležitými
    mravenčími úkoly, a nasupeně si myslí:"Všechno
    půjde do hajzlu právě kvůli týhle sortě trubců,
    který se dali nachytat, zavřít do klecí vehiklů,
    zblbnout materialistickou ideologií pokroku
    a blahobytu. Brzo z nich bude nehybný, 
    impotentní bláto neschopný odporu."
    A s trochou lítosti si připomíná, že i pár jejích 
    oblíbenců vede tenhle tristní život, včetně ciťáčka
    Petera, který se kvůli práci pro TIS musí stále
    přesouvat svým Mercedesem S 330 CDY, který
    pasuje k jeho charakteru, po celém kontinentu.

      Pro auta má Heda vlastně slabost. To po otci, 
    automobilovém konstruktérovi, který kdysi
    do stařičkého auťáku Aero 30 z roku 1933,
    červené aerovky s koženou stahovací
    střechou, namontoval motor značky Lamborghini,
    takže malá Heda trávila prázdniny, pokud neřádila
    s chalany na slovácké vsi, na cestách s rodiči 
    a mladším bráchou při zběsilých jízdách
    různými scenériemi, nejen od Šumavy k Tatrám.   
    V onom skvělém automobilu se staženou střechou,
    s kulichem naraženým hluboko do čela, za ostrého
    větru Heda zasněně pozorovala rychle
    ubíhající kraje i noční oblohu plnou hvězd
   od Baltu až po Balkán. Ačkoli dnes měla v garáži
   z nostalgie onu aerovku, nezmara dýmadlo 
   východoněmecké provincie zn. Trabant P601
   a svého miláčka - sporťák Jaguar E-type
   (šelmou se taky často cítila), nejraději chodila
   pěšky. To mohla v klidu pozorovat přírodní mikro-
   a makrosvět s předtuchou, že ho zhovadilý zvířecí
   druh zvaný homo sapiens (neměla vůbec páru, proč
   onen přívlastek "moudrý") brzo zdecimuje, 
   naštěstí snad včetně sebe.

    Teď ale stojí naštvaně na okraji chodníku 
  a nedaří se jí po  ř á d n ě  napruhovaném
  přechodu přesunout na opačnou stranu ulice,
  protože trubci nechtějí na dlouhé rovince, kde si
  aspoň silou motorů dokazují, že jsou pány
  tvorstva, přibrzdit. Aby jim nekřivdila, občas
  za volantem - nejspíš jednosedadlový káry -
  zahlédla i důležitou manažerskou  krávu
  přežvykující bubble-gum mátové chuti
  kvůli vonnému dechu svých zmužnělých úst.
  Jak Heda vypozorovala, jen o víkendech byly
  plechárny přecpány rodinkami s haranty, staříky,
  čokly a pohodou. V týdnu kraksny okupovali líní
  samci, zatímco většina místních nevolnic
  tahala obří igelitky se žrádlem a tučným
  nápisem HYPER-SéR v rukách potetovaných
  naběhlými křečáky místní upocenou městskou 
  dopravou nebo pěšmo.

     Heda stojí u přechodu už hodnou chvíli. Madrfakři
   netečných ksichtíků frčí ve svých hajtrách jeden
   za druhým. Do očí ji začíná pálit přízemní smog.
   Dělá se jí jako správně našlápnuté
   šelmě rudo před očima, mozek se jí vzteky
   zatemňuje, automaticky vytahuje svou novou
   pětačtyřicítku a začíná zběsile pálit do pneumatik
   tupých strojů: tatatatatatatatata. Ozývá se skřípění brzd a rachot
   bortícího se plechu, to jak další a další káry 
   narážejí jedna na druhou. Hedou opět projíždí 
   onen slastný pocit zadostiučinění. Je přece 
  v právu! Něžně foukne do hlavně své bouchačky 
  Heckler & Koch, zasunuje ji do oblíbené

  saténové kabelky s motivem rajských ptáků,
  tanečním krokem v rytmu chachacha chachacha
  přechází po zebře na druhou stranu ulice 
  a mizí v čínsko-albánské čtvrti.

    Ženu ve znamení Býka přece není radno rozhněvat. To dá rozum! Olé.