Bednička pomerančů

Nechť se líbí

Bednička pomerančů     21. 12. 2003

 

V mysli mi krouží

bednička pomerančů,

co zjevila se mi nedávno.

Jak padající hvězda,

jak škrtnutá sirka,

přišla a měla vyhráno.

 

Laškovně si s ní pohrávám

z dálky jí jen kynu,

naděje své se nevzdávám

a k srdci si ji vinu.

 

Jako probuzení do nového rána,

jenž svěží a radostný má pach.

Jak rána po hlavě

přišla uvítána,

gejzírem barev

a fábory barev na stromech.

 

Drze a rád

si dál s ní hraji,

coby s panákem dřevěným.

To ona se řadí

mezi mé klady

a s zápory se neradí.

 

Čím déle je tu,

vždyť to mě trápí

tím více se k ní přimykám.

Ne nenechám ji odejít

na svoji krev ji přivykám.

 

Kolikrát za život

bedničko pomerančů

kolikrát se takto roztančíš,

na svých tak krásných ladných nožkách,

než střevíčky své protančíš.

 

Jak prázdno tu bylo,

no a ty teď tady

kroužíš mi úsměv na tváři.

Já směju se

a bez výhrady

skládám ódu

na tvé vnady.

Co zmátli můj mozek

na poušti.

---