Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoutník
30. 11. 2005
1
0
1820
Autor
chvála
Poutník
Zmírá poutník žízní svých úst,
hladové jest srdce jeho,
kráčí pouští předlouhý čas.
Majetek jen hůl dole odřená
a čutorka prázdná.
Kráčí poutník v šatě trhanů,
marně jen nohy své týrá.
Kdo čistý oděv poskytne, nasytí jeho samého?
On už odpověď zná.
Smířen poutník s osudem
a přec toužil kdysi dávno po něčí dlani,
rtech horkých co uhlíky v ohništi.
Osud svůj přijímal, nereptal,
žil jak žil - nelitoval.
Teď klid přál by si pro konec své pouti.
Děkuje všemu, všem za mnohá dobrodiní
i slůvka malá, kdy potěšila více
než bohatství penízků cinkavých.
Oči poutníka ještě vyhledávají tu nebeskou modř
kde ptáčků je let.
Uši naslouchají životu, jeho dechu.
Nos lehce přikrčí a ví - vůně domova,
ta důvěrně známa je mu.
Zmírá poutník v koutě tichém
kde pavoučí síť jakoby předzvěst smrti hlásala:
poutníku, jsem zde.
Kradmé stíny se oddalují a zas přibližují-nelekají.
Odchází při šumu života poutníkova duše,
ret tichou modlitbu nedoříkal.
Poutník ubírá se cestou novou, blaženou.
Zmírá poutník žízní svých úst,
hladové jest srdce jeho,
kráčí pouští předlouhý čas.
Majetek jen hůl dole odřená
a čutorka prázdná.
Kráčí poutník v šatě trhanů,
marně jen nohy své týrá.
Kdo čistý oděv poskytne, nasytí jeho samého?
On už odpověď zná.
Smířen poutník s osudem
a přec toužil kdysi dávno po něčí dlani,
rtech horkých co uhlíky v ohništi.
Osud svůj přijímal, nereptal,
žil jak žil - nelitoval.
Teď klid přál by si pro konec své pouti.
Děkuje všemu, všem za mnohá dobrodiní
i slůvka malá, kdy potěšila více
než bohatství penízků cinkavých.
Oči poutníka ještě vyhledávají tu nebeskou modř
kde ptáčků je let.
Uši naslouchají životu, jeho dechu.
Nos lehce přikrčí a ví - vůně domova,
ta důvěrně známa je mu.
Zmírá poutník v koutě tichém
kde pavoučí síť jakoby předzvěst smrti hlásala:
poutníku, jsem zde.
Kradmé stíny se oddalují a zas přibližují-nelekají.
Odchází při šumu života poutníkova duše,
ret tichou modlitbu nedoříkal.
Poutník ubírá se cestou novou, blaženou.