CVZ: Vzestup Ascendera- kapitola 1

další pokračování ságy o CVZ...po předchozích zkušenostech to sem radši dám na pokračování ;-)

 

Kapitola 1

Na displeji, před kterým Gagga seděla, se objevila další zpráva od majora Garetha:

„Děláš si legraci, viď??“ Velekněžce ale náhle kdosi zakryl oči dlaněmi. Povzdechla si a poslepu Garethovi odpověděla: „Ano, dělám. Promiň, ale už musím končit. Měj se, Garethe!“ Odeslala zprávu a teprve pak si sundala z očí dlaně neznámého. Byl to Ascender. Gagga se s ním seznámila asi půl roku před katastrofou, ale těsně před ní jí nějak záhadně zmizel z dohledu. Proto měla hroznou radost, když ho po návratu na Zem z křižníku Zest objevila ve stejném záchranném centru, kam byla umístěna i celá CVZ. Trochu ji při pohledu na něj vždycky zamrazilo - vždyť přežil jen díky tomu, že byl pro své znalosti kybernetických systémů včas povolán na podobný křižník jako byl Zest. A stejná náhoda je tu opět svedla dohromady. Velekněžka nemusela být v záchranném centru příliš dlouho, aby poznala, že úměrně tomu, jak slábnou její citové vazby na Garetha, vytvářejí se nové na Ascendera. Ostatně major, ač na stejné planetě, byl od ní stále neskutečně vzdálený. A One.man, ten už jí vůbec nevěnoval to, co potřebovala - mnohem více se zaměřil

na svoji kariéru a udržení CVZ ve stávajících podmínkách. Proto když o ni Ascender začal projevovat stále větší zájem, Gagga neváhala a sáhla po této příležitosti oběma rukama.

Teď se Ascender naklonil přes její rameno a počítač vypnul.

„Neseď pořád u toho, “ napomenul ji. „Pojď se radši projít, venku je krásně.“

„Tak jo, “ souhlasila bez váhání a vstala od stolu. Ascender jí pomohl do kabátu. Společně vyšli

do pozdního podzimního odpoledne. Slunce se už pomalu chýlilo k západu. Kolem nohou jim vířilo zlatavé listí servané větrem z přelámaných javorů. V některých oknech ubytovny se už svítilo. Obešli ji a zamířili k bystře plynoucí řece. Její koryto bylo už takřka vyčištěné od pozůstatků apokalypsy, na březích se ale stále vršily trosky. Posadili se na hromadu panelů. Gagga zamyšleně sledovala, jak po vzdáleném mostě přejíždějí nákladní auta se stavebním materiálem. Pak si všimla, že ji Ascender pozoruje, a smířlivě k němu natáhla ruku:

„Promiň, “ omlouvala se a on klidně zavrtěl hlavou: „To je v pořádku. Na copak jsi myslela?“

Chvíli přemýšlela, jak moc si může dovolit být upřímná, a pak se na něj podívala skrz díru

v javorovém listě, který dosud svírala v ruce:

„Víš, napadlo mě, jak to asi teď na podzim vypadá v bývalé Kanadě.“

„Aha - Gareth, “ pochopil okamžitě Ascender a Gagga trochu rozpačitě přikývla:

„Ten taky - na Zestu si plánoval, co by bylo, kdybych tam za ním přijela, a já tam ještě nebyla.“ Roztrhla list vedví a dodala: „A taky mám strach, jestli zůstane v takové zpěvácké formě, do jaké jsem ho zase dostala. Přece jenom se tomu nebude moci tolik věnovat - a kdoví, jestli tam najde to správné publikum.“

Stiskl jí dlaň: „Myslím, že si o něj děláš zbytečné starosti. On to zvládne, Gaggo - a třeba ho tahle zkušenost posune zase někam dál. Děje se něco?“ zeptal se jí, když si všiml jejího vytřeštěného pohledu směrem k ubytovně. Skutečně se tam něco dělo - před vchod přijel rychlotransportér a několik zvědavců vyběhlo ven uvítat hosty. Mezi těmi zvlášť vynikala vysoká mužská postava. Velekněžka šokovaně vstala. Ten povědomý smích...to nemůže být nikdo jiný než...

„Promiň, Ascendere, já na tu dálku nevidím...není to...?“ Nedopověděla, došlo jí, že Ascender stejně nezná jeho podobu. Mechanicky vykročila k ubytovně. Ascender pokrčil rameny, ale následoval ji. Jak se k dotyčnému blížila, byla si stále více jistá. Ano, je to on!

„Garethe!“ zavolala na něj a proběhla brankou v plotě kolem budovy.

Obr se otočil a sotva ji spatřil, rozpřáhl náruč:

„Gaggo, velekněžko!“

Velekněžka si už ale uvědomila, kolik lidí ji právě pozoruje a hlavně kdo jde za ní. Rychle, ale už ne tak ztřeštěně došla k majorovi a podávala mu s úsměvem obě ruce. Gareth si změny

v jejím chování všiml a okamžitě se mu přizpůsobil; zaznamenal totiž Ascendera.

„Vítej u nás, Garethe, “ pozdravila ho Gagga. Ascender k nim nenuceně přistoupil. Gareth na něj zvědavě pohlédl, což velekněžce neušlo:

„Ech, Garethe, tohle je...“ Najednou nevěděla, jak Ascendera majorovi vlastně představit. Ale on tuto nesnáz vyřešil za ni:

„Ascender, “ podal Garethovi s úsměvem pravici. Gareth trochu pozvedl obočí, ale nabízenou ruku

hned přijal:

„Páni, víc snad ani nemusíš říkat, od jistý doby o tobě velekněžka ve zprávách mele v jednom

kuse, “ prozrazoval mu a sledoval, jak se Gagga červená stále víc. Pak, aby jí zase trochu spravil náladu, vytáhnul z auta v pouzdře zabalenou kytaru. A skutečně, zabralo to, takže si mohl dovolit ji opět trochu popíchnout:

„Moje drahá, věrná přítelkyně!“ pronesl, aniž by někoho přímo oslovil, ale jeho ruka něžně hladila oblé tvary nástroje. Gagga na něj napůl v žertu zadupala, až se všichni okolo rozesmáli Gareth se rozchechtal a prchnul před ní v žertu na schody. Tam si ještě na něco vzpomněl a otočil se:

„Konec legrace; ať už mě tu ubytujete, kde chcete, zvu vás na podvečerní koncert!“

Přivítali tuto zprávu potleskem. Gareth pak zmizel uvnitř budovy. Gagga s Ascenderem pomalu stoupali po schodech za ním. U dveří se velekněžka nerozhodně zastavila a pohlédla na svého společníka:

„Vždyť on nám ani neřekl, proč sem vlastně přijel!“

---