Jednou možná

Jen tak stáli a pronikali si hluboko do zákoutí svých srdcí

a hladili se po bolavých citech

Její slzami zjizvené oči

se zarývaly do vrcholků hor srdce jeho

Česal zubním kartáčkem něhy její vlasy z černých tulipánů

 a splétal jí z nich copánky lásky

Smutně si pohrávali s prsty rtů

 a skákali si do nich

Všechny její řasy laskaly to velké množství zicherek šílenosti v jeho oblečení prosté krásy

Byla vším, čím chtěl být

      smutným předznamenáním PŘED houslovým klíčem

Byl vším, čím chtěla být

      láskou, co na přesycenost umírá

Byli si zlem a bolestí, co nutí začít bojovat

          dobrem i radostí, co k zemi sráží

Přišiti k sobě slaboučkou nití naděje

                  leželi a snídali hvězdy

                      Jednou možná.