Touha sirky

Díky za reakci. Chápu, že jsem možná přehlédla něco, co by tu báseň mohlo vyzdvihnout a já tak zahlédla její hloubku. Na druhou stranu, myslím, že poezie mermomocí nepotřebuje hloubky, hladiny a čistou vodu jako ze studánky. Zastávám ten názor, že někdo používá tohle a někdo zase něco jiného...a jen houšť a víc! I z hladiny se dá udělat věc, která se dá prezentovat jako objev! hladiny, každý ji vidí jinak, proto to psaní a básnění. Ukaž mi, jak vidíš hladinu a já ti řeknu, jestli je to i má hladina. Třeba budu okouzlená a možná i "omámená". "Autor může čekat a doufat..." Ano, přiznávám se; tenhle přístup mi vadí. Autor snad může víc. Může se skrze svou sebereflexi dostat dál. Ne jen vršit počmárané papíry. Ne jen pokrytecky sedět a koukat na svou vymalovanou zeď, ale také poučit se. Na písmáku nejsme objeviteli, to rozhodně ne, avšak bychom mohli - každý z nás - přinést něco autorského. Já doufám, že člověk nemusí jen psát, ale spojit to se čtením, přemýšlet, proč a jak to napsal někdo druhý a pak možná si hrát na epigony a spisovatele. Ve tvém případě mi to rozhodně nevadí, nebrojím konkrétně proti tobě, neznám tě. Možná, že jsi milý kluk, který umí dobře psát, ale bohužel jsem třeba klikla na špatné dílo. Nemám potřebu kohokoli urážet, ačkoli uznávám, že má reakce na dílo není příliš slušná a empatická. Na mou obhajobu bych mohla říct, že jsem četla vesrkz díla, která byla čtenáři nepovšimnuta. Stál jsi o hlubší kritiku: první strofa - myslím, že asociace je propojena sirka - škrt - vzplanutí; ostatnímu asi příliš nerozumím, neboť mi to připomíná vycpávání, které musí (přeci) držet nějaký tvar! Krabička na sirky, opakování, které tu spíše škodí, nevidím, kde by se co ucelovalo, utahovalo (třeba ten tvar, že ano). Přiložil jsem hlavičku,/k jejímu bříšku, - nerozumím, k jakému bříšku - prstu? Proč k jejímu? Jaká postava se tedy ještě v básni objevuje? v krabičce už žádná sirka,/naházela mě kompletně, do popelníka... - popel? Ano, asi si pořád, pokud mi to nějak nevysvětlíš (mám ráda vysvětlování) budu trvat na komentáři, který jsem napsala pod tu báseň. Dobře, pišme si o hovnu, správně, ale také nějakým způsobem. Z toho díla nemám žádný emocionální prožitek, nikde jsem se s ničím neztotožnila, ale také si nemyslím, že je to dobře odvedená práce ... Rýmovým schématům vůbec nerozumím, ale asi taky rytmus pajdá. Nejsem na to kovaná, tedy jen můj pocit. Ať jsem pro tebe třeba granát mezi oči, to neovlivním. Nezlob se za to, že jsem si dovolila (vůbec!) něco napsat, ale ty jsi to publikoval. Zveřejnil. A okénko, do kterého píšu, mi pomáhá třeba, jak pochopit ono dílo nebo výtvor. Také myšleno vážně.

hlubší nejspíš nepodpořím, protože není co bych k tomu řekla jen mám prostě pocit: pišme o hovnu, ale hlavně, že píšeme co čekáš od čtenáře, Wlcku?