Den

Den

Den je divnej,

ve dne do mozku mi vniká světlo.

Mívám zdání,

jakoby mi mozek v hlavě těžce hnětlo.

Jdu si městem

a všude chodí nebo leze plno lidí.

Nechápu je,

copak na tom blbym světle vidí.

Když jdu nocí,

sotva spatřim venku živou duši.

Přitom lidem

v noci všechno více přece sluší.

A jak je noc,

můj mozek začne pilně pracovat.

Však když je den,

má schopnost myslet začíná se zčistajasna ztracovat...