Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNikdy
Výběr: Print
07. 02. 2001
12
0
1358
Autor
Mazdovovejce
Už mi nikdy neříkej
že jsem
zakletej strom
na nádvoří zámku
co se jen uložil
k dlouhýmu spánku.
Už mi nikdy neříkej
že jsem
ryba a ty že jsi voda
že bez tebe bych tu nepřežila.
V tý vodě bych se utopila.
Už mi nikdy neříkej
že jsem
kamenná kašna
na náměstí.
Než bych se stala kamenem
to radši umřu štěstím.
Už mi nikdy neříkej
že slzy jsou déšť
co všechnu bolest smyje.
Seš prodavač žalu
a ze tvých dlaní
se nikdy nikdo nenapije.
Už mi nikdy neříkej
že mě máš rád
a i kdybych si to myslela -
postavil’s lásku v konvici na kamna
a ona ti vyvřela.
přidávám se ke chvále...
něco mi nesedí, ale nechce se mi to rozpitvávat...*
(stejně je chyba pravděpodobně na přijímači :-))
Miroslawek
08. 02. 2001
Něco bych na to řekl - ale autorka by možná odpověděla: "Už mi nikdy neříkej..." - Ne, vážně, moc se mi to líbí.
tip ti neunikne nebudu te napinat
prvni sloka je vzne trsku jina jina nez ostatni, ale lze ji chapat jako uvod, pripravu na to co bude nasledovat, ne?
jinak neni co vytknout, takze moc moc chvalim za zcela neobycejne a uzasne podane verse