Podzim 2006

Při pohledu na lidovce, napadá mě příměr s jedním tvorem z říše živočišné. Je jím chameleon, který jedním okem do leva a druhým do prava zahlíží, mimoto barvu svou mistrně dle situace mění.

Na obloze, vysoko nad nebohými smrtelníky, modrý pták krouží. Lidé ho sledují, následují a točí se na patách. Pták krouží do prava, ale nikdo neví v jakou stranu se bude nakonec ubírat. Pomalu, ale jistě si stoupá a lidem se vzdaluje.

Chtěl jsem být s tou, no s tou… Jo, komunistou s komunistkou. Nechtěla mě však pro mé vlasy dredaté, že prý u nich doma pouze krátký sestřih projde a zvítězí. A pak přišla na krátko a já si řekl: ,,Chyba lávky starý brachu, tahle holka komunistka, ta je dutá jako mis(s)ka.“

Chlapečka v červených trenýrkách a modrém tričku, viděl jsem kráčet kolem písku. Byl, pravda, obtloustlý, ale zato rozhazoval čokoládky hloupým dětem, a když se blížil právoplatný majitel čokoládek, chlapeček utekl k mamince a zabarikádoval se v Lidovém domě. A ty hloupé děti dostaly přes pusy vykrmené pár ran.

A jak to v jednom pražském domě, v jedné pražské místnosti vypadá? Chlapeček dolejzá za holkou pitomou, která mu možná nakonec ukáže, co si pod rudou sukní ostříhala. Pták zase nosí hmyz línému chameleonovi, přemlouvaje ho tak, aby si i levý bok přebarvil na modro.

 Tak to vidíte, každá řiť se naplní a kruh se uzavře, nebo spíš čtverec. Inu i vlajka má čtyři strany a klín.