..odpolední siesta

Mávnutím otevřel dvířka nejméně dvě stě let staré skříně a z útrob vytáhl dva keramické šálky; jeden s malou prasklinou na okraji a druhý neporušený. Očekával důležitou návštěvu, a proto se musel náležitě připravit.
  Položil šálky na kuchyňskou linku poblíž pánve se zbytky zaschlých míchaných vajíček. Dvířka zavřel, zrezlé panty na rozloučenou lehce vrzly. Do kovové konvice nalil studenou vodu z vodovodu a položil ji na plotnu. Kolečko s regulací plynu vytočil na maximum, podsunul palec a ukazováček pod konvici a luskl. Z trysek, ze kterých před malou chvílí syčel jedovatý plyn, vyšlehly plameny a teplota vody uvnitř konve začala vzrůstat. Něco jsem se přece jen naučil, chválil se.
  Přesunul se k další skříňce o pár kroků napravo. Zatáhl za mosaznou kouli, která trčela z hladkého dřeva, otevřel tak další dvířka a do prostoru se rozplynulo omamně příjemné aroma. Zašmátral vevnitř a vytáhl ze stínů krabičku ručně baleného čaje. Odtrhl vrchní papírové víko krabičky, čímž vůně mnohonásobně zdůraznila, a vybral dvě příchutě. Jednu lesní směs, ta bude pro mě, a jednu skořici – s nepatrným přídavkem účinného jedu – ta bude pro návštěvu.
  Šibalsky se usmál.
  Krabičku vrátil do původní přihrádky. Dvířka mávnutím ruky přibouchl. První čajový sáček s příchutí lesní směsi vložil do šálku s prasklinou, nit od sáčku přehodil přes okraj – ta se zasekla v malé prasklince – a druhý sáček vložil do druhého šálku stejným způsobem. Voda uvnitř konve začala zuřivě vřít, až poklička netrpělivě poskakovala sem a tam. Stáhnutím plynu uhasil plotnu a obsah konve rovnoměrně rozlil do hrníčků s čaji.

Z kuchyně přes dlouhou chodbu přešel k domovním dveřím, uchopil kliku a prudce je rozrazil, div nesrazil muže s kápí přehozenou přes hlavu, jež se právě chystal stisknout malý zvonek s nevyplněnou jmenovkou.
  "Nazdar Gabrieli, pojď dál, neočekával jsem tě," řekl hostitel a uvolnil cestu dovnitř, přičemž roztáhl rty v nepatrný úsměv.
  "Také tě zdravím, Petře, tvé pozvání rád přijmu," sdělil s jistým překvapením a překročil práh. Uvnitř si stáhl kapuci z hlavy, čímž odhalil zářivé po ramena dlouhé bílé vlasy, sundal si světle modrou kápi, čímž se z vyboulenin pod šatstvem vyrýsovala dvě mohutná křídla, a pověsil ji na věšák.
  "Posaď se, napij se čaje, zrovna jsem dva uvařil," řekl, jakoby vůbec netušil, že Gabriel přijde. V mysli si představoval, jak Gabriel, Petrův dlouholetý učitel, polyká poslední doušek čaje, jeho tvář se zkroutí v bolestivý škleb a vnitřnosti a krk mu pomalu rozežírá jed z čaje. Petrovy oči zazářily touhou.
  "To je náhoda. Děkuji mnohokrát, který je můj?" Tázal se nesměle a očima přecházel z jednoho na druhý.
  "Nejlepší je skořicový. To je tento,"
  Gabriel přikývl a přisunul si skořicový šálek blíže k sobě.
  "Napij se. Je dobrý."
  "Ano napiji se, jen se chci zeptat. Říkáš, že tento je lepší?" Chtěl se ujistit Gabriel.
  "Ano. Určitě je to ten tvůj. Tak pij. Na co čekáš?"  Tázal se Petr netrpělivě.
  "To nemohu“, zarazil se Gabriel, „hostitel by se neměl podřizovat hostu. Vezmi si proto můj šálek, prosím" řekl Gabriel a skořicový čaj přisunul zpět blíže k Petrovi.
  "Příteli, pro tebe se rád obětuji, můj hrníček má ostrou hranu, byl bych nerad, kdyby ses poranil," oponoval Petr a nepoškozený šálek opětovně přisunul ke Gabrieli.
  "Budu pít z druhé strany šálku, neporaním se, důvěřuj mi." Řekl Gabriel klidně.
  "Trvám si na svém!" Řekl mírně rozzuřen a přistrčil skořicový čaj po desce stolu, nedbalostí však hranou ruky strčil do šálku s příchutí lesní směsi. Ten se převrhl přes okraj stolu, dopadl na kachlovou podlahu a roztříštil se na malé kousíčky.
  Oba na sebe nevěřícně zírali. Šálek s otráveným čajem stál uprostřed stolu, z jeho útrob stoupala horká pára, avšak nikdo se neměl k tomu, aby si jej přivlastnil.

Nastalo dlouhé ticho, které protrhl Gabriel: "Čaj není podstatný, mé poslání ano. Nejvyšší nedokáže překousnout to, že jsi zneužil jeho moci a přidal ses na stranu zla. Dlouho tě sledoval, toleroval tvé vraždy, ale pohár trpělivosti přetekl. Dnes zemřeš, zrádče!"
  Petr sklopil zrak, styděl se. Byl to dobrý herec. "Věděl jsem, že jednou to přiijde. Ale splň mi, prosím, mé poslední přání a vypij ten čaj. Jen řekni, že ti chutnal a já zemřu s úsměvem na rtech."
  "Poslední přání ti splním." Přisunul si šálek k sobě, uchopil jej do ruky a bleskurychle uvolnil dýku z pouzdra a vrhl ji proti Petrovi. Přímý zásah.
  Petr padl tváří na desku, z posledních sil oddechoval, z rány crčel proud krve. Podíval se na Gabriela a naposledy vydechl. Gabriel Petrovi splnil poslední přání. Napil se čaje.