Malá osobní dramata

mám sklony k neukončenejm dramatům
je to dobrý,když chcete někoho dojmout,
ale jinak je to spíše trapný,
když třeba po čtvrtý prohlásíte,
že odcházíte,ale tak nějak všeobecně
se ví,že nikam zase nepůjdete,
tak je to vážně trapný,
sbalený věci si zas skládáte nazpátek
do skříně a
je jen otázkou času,kdy to budete dělat
znova...

nebo taky,když toužíte po pravdě,
po té opravdické,bez plastovýho obalu,
bez popisu s kaloriema a datem spotřeby,
no a když už vám to teda někdo sdělí,
se urazíte a ještě si nezapomenete
pichlavě rejpnout,že to jako bylo krutý...

jo,a taky láska,ta mrcha s obrovskou silou
co vás sice přinutí dělat kompromisy
a naučí vás spoustu novejch věcí,
ale na druhou stranu si osvojíte věci,
co jste před tím nikdy nedělali jako
třeba dožadování se jí nebo žárlivost,
což teda nejsou moc pěkný vlastnosti...

a je toho daleko víc,ne že ne,
ale proč vás tímhle tím jako zatěžovat?
jen jdu s kůží na trh,
a kdyby něco,tak nejsem fajn
a rozhodně nejsem altruista,
jsem exesivní a cholerická,
ale každej je nějakej
a každý má svý osobní dramata - a ne,že ne...