Kocovina

Není to zcela moje vina, že k mému stolu usedla, už dosti notně pobledlá, má stará známá kocovina.

Nad bublinkou ve víně, šeptám zcela nevinně kocovině na krku "o vítězích a poražených i o láskách a utrpeních" a že my v hlavě bzučí TAO, a ještě pořád nepřestalo. Že všechno krásné má své dost, že někde čeká ošklivost. Ač dumám nejspíš nevím dosud zda je to náhoda či osud, že jsem a co se kolem děje. Je-li to náhoda pak JÉJÉ a je li to osud pak dosud pořád ještě spím, co bude až se probudím?

---