BALADA O KOBYLCE

Další část mého nekonečného seriálu se špatným koncem...

Kobilka malinká

v trávě si skáče,

skočila na jetel...

někdo tu pláče!

 

Koukla se pod stonek,

očička mhouří,

sedí tam ploštice,

kolem se kouří.

 

Kobylka zvolala:

"Co to tam brečíš?

Proč se tam kouří?

Proč ty tam klečíš?"

 

"Co tě to zajíma,

tak si hleď svého,

nestarej se o trable

života mého!"

 

Kobylka se ušklíbla,

sletěla na zem,

v tom však zjistila

že brouk je blázen!

 

V ruce sirka, kolem papír,

že by to byl pyroman?

Asi jo, ale co teď?

Kam se schovat mám?

 

Ploštice vytáhla trnovou dýku,

vrazila ji kobylce do hrudníku.

 

Kobylka trpěla,

krev z ní crčele,

v křečích se zmýtala,

bolestí mrčela.

 

Z toho zase plyne

další poučení:

 

NEPLEŤ SE DO VĚCÍ PO KTERŹCH T NIC NENÍ

---