Inu, vždyť se peče

Inu, vždyť se peče

Kdyby se poslední týdny předcházející Vánocům vytratili všichni muži, zůstalo by to ve světě maminek, babiček a dětí bez povšimnutí. Chlapi o tom vědí a hřeší na to. Pobývají v hospodách, kde je živěji, než kdykoli jindy. Proč je tomu tak? Jářku proto, že se peče! A nejen peče. V domácnostech probíhají složité děje hnětení, míchání, šlehání a ví Bůh jaké manufakturní úkony ještě.
V horní části kuchyně rozprostřená cukrářská literatura, nad ní babičky s okuláry na nose a maminky v půvabném zahloubání. V dolní části u lemu sukní a zástěr caparti  v tom čase celí lepkaví a hašteřiví nad každým mlskem, který se tam podává k oblíznutí a okoštování. Ten duch očekávání a pocukrované pohody je víc než plné krabice mlsků, které vzcházejí z nebývalé píle, aby pak většinou zapomenuté v přemíře jídla a pití tvrdly, osýchaly a překážely ve spížích, v chladničkách a na lodžiích ještě dlouho v novém roce.
Když si tu a tam složím ruce do klína a vzpomenu svého dávného dětství, je němý film předvánočního pečení první mezi ostatními. Je příjemné rozněžnit se jím v upracovaném každodennu a povznést se z bláta starostí
Nuže maminky, babičky, tetičky a sestřičky, vzhůru do díla. Z jedné sadby bude dvojí sklizeň: krásné zážitky mláďat na celý čas jejich životů a spousta dobrotek, na které se tetelí nedočkavostí. Nad připálenými plechy není důstojné lamentovat a vzlykat do zástěr. Jsou událostí v tom obrovském frmolu občas nevyhnutelnou.Připouští se jen něco bodrého hudrování, neboť i ono patří k předvánočním obřadům