Jak se Červená Karkula chtěla vdát

Vypravěč:

Tam v chaloupce pod lesíkem

mladá holka žila.

Když se na ni podíváte,

lidi, to je síla!

Nejen síla, lidi zlatí,

to je přímo žrádlo,

do červena všechno měla.

Ba i spodní prádlo...

A Karkula, jak ta děva

byla lidmi zvána,

byla ještě, můj ty světe,

svobodná a panna.

Žila si tam pod lesíkem

bez mámy a táty,

a tak z nudy po večerech

četla inzeráty.

Karkula:

Tady vidím inzerát od

mého spolužáka.

Jan Babička, primas třídy,

sakra, to mě láká!

Jemu se přec kdysi dávno

líbily mé plíce.

Hodím já si rychlou sprchu,

zmaluji si líce,

vystříkám se intim sprejem,

ať to stojí za to,

vezmu flašku do kabelky,

a pak půjdu na to.

Vypravěč:

To co řekla, udělala.

Teď už lesem kráčí,

do bahénka smradlavého

střevíčky své máčí.

Však za křovím Ludvík Vlček,

další starý známý,

hop a skok - a divné věci

 z kamarádky mámí.

Vlček:

Což takhle si zašpásovat,

vyvinutá děvo,

vzrušením se ve mně chvěje

vše - i slepé střevo!

Využívej dívko chvílí,

kdy je krásně venku,

uvolni si lehce blůzku,

svlékni podprsenku,

přece nechceš, abys měla

propocené všechno.

Pak si můžem na krmelci

zatancovat techno!

Karkula:

Zanech plánů, chlípný hochu,

neb ti jednu fláknu.

Vyšší stupeň propocení

i bez tebe zmáknu.

Za Babičkou zrovna chvátám,

ač neví, že přijdu.

Navíc nejsem žádné mejdlo,

tak mě nechej v klidu!

Vypravěč:

Když odešla, Vlček jí hned

slíbil pomstu sladkou.

Namazal si dobře lýtka,

rozběhl se zkratkou.

Zatím v domku za lesíkem

na soukromém kurtu,

Jan Babička při tréninku

oddává se spurtu.

Babička:

Jsem nejlepší vždycky ve všem

mohu tvrdit směle.

Jsem výborný, prvotřídní,

všechno dělám skvěle.

Vypravěč:

Ve chvíli, kdy Babička Jan

tak skromně se chválil,

do řečí mu bez skrupulí

Ludvík Vlček vpálil.

Vlček:

Dej si chlapče malou pauzu,

odpočiň si zatím,

zvu tě hochu na panáka,

ať na tobě tratím.

Vypravěč:

Než se chvíle s chvílí sešla

už na kurtu pili.

Však milému Babičkovi

brzy došly síly.

A za dobu velmi krátkou

Vlček na něj sáhl,

opilého jako dělo

do sklepa ho vtáhl.

Vedle kotle položil ho,

hodil na něj necky,

pak ten kotel, lišák jeden,

dal na plné pecky.

Vlček:

Rozehřej se, kotli milý,

bude horko pěkné,

snad se holka začne potit

a sama se svlékne.

Vypravěč:

Přilepil si malý knírek,

lehce sčesal vlasy,

a pak hopky do postýlky.

Co teď přijde asi?

Samozřejmě, mladá děva

už na dvířka klepe.

Vlček, celý nabuzený,

v posteli se třepe.

Vlček:

Pojď dál, dívko čarokrásná,

pohleď na mé lože.

Koukni, smrt mám na jazyku,

píchá to jak nože.

Karkula:

Proč svůj jazyk vyplazuješ

na nebohou děvu?

Já ti nejdu čistit zuby,

já jdu na návštěvu!

Proč se mi však rosí kůže?

Něco se mi stane,

je zde horko k nepřežití,

pot ze mě jen kane!

Omlouvám se smutným hlasem,

svléknout se však musím,

je to zvláštní, ale v šatech

se teď právě dusím.

Vypravěč:

Lest dochází naplnění.

Vlček v duchu výská,

zas po čase prohlédne si

ženskou pěkně zblízka!

Oči mu jen pochodují

už jsou málem venku,

blůzka právě odhalila

jemnou podprsenku.

Očiska se stále kroutí,

srážejí se spolu.

Děva totiž horkem vzdychá

 a sukně jde dolů...

Vypravěč:

To už chlapík nevydrží,

hormony se víří,

duchna z lůžka dolů padá,

Vlček k dívce míří.

Karkula:

Můj ty světe, co to vidím,

já zde, u všech všady,

před nepravým odhaluji

své tělesné vnady!

Vypravěč:

Dívka v šoku rukou skrývá

svůj hrudní koš velký.

Pak tu ruku znenadání

vnoří do kabelky.

A když ruka vynoří se,

páni, to je pecka!

Před Vlčkem se objevila

Stará myslivecká!

Celý litr v pevné láhvi

už se vzduchem vznáší,

a Vlčkovi na čelíčku

rudá boule raší.

Karkula:

Tys ohrozil, hnusný skřete,

moji cudnost drahou.

Neprávem jsi mě teď viděl

dokonale nahou!

Vlček:

Nelži ženská, au, to bolí,

nevykládej bajky,

vždyť máš ještě na svém těle

erotické krajky!

Karkula:

Nech mé krajky pro jiného

krajky i mé tělo,

než myslivcem ve své dlani

roztřískám ti čelo!

Vypravěč:

Vlček uznal, že plán skvělý

úplně se zvrhnul,

hodil nohy na ramena

a do lesů zdrhnul.

Karkula pak odhodlaně

do sklepení vtáhla

a z Babičky opilého

necky dolů stáhla.

Karkula:

Nechci věřit vlastním očím,

mě snad klepne pepka!

Můj ženich je alkoholik.

Já jsem ale slépka!

Vypravěč:

S myšlenkou, že za opilcem

zbytečně se hnala,

vztekle sedla vedle necek,

myslivcem se sťala.

Zbytek flašky ve své zlosti

na jeden tah zvládla,

servala si prádlo z těla

a do necek spadla.

Tak končí náš příběh chmurný,

dítka moje drahá.

Karkula teď v neckách leží,

opilá...

               ...a nahá.

A to je (takřka tragický) konec