Před koncem

V tu chvíli jsem to nevěděl, ale zbývalo asi 5 hodin do definitivního rozchodu. Po 3 letech.

Jako když mávnutím necháš zmizet barvy,
když všechny vůně světa vymažou,
když roztavíš všechny zvonů vzácné formy,
když krásné květiny žízní uvadnou.

Jako když svého věrného přítele zabiješ,
když dům svých předků na prach rozboříš,
když krutého blínu se dosyta napiješ,
když černé lži snadno uvěříš.

Jako když svoje údy nožem uřežeš,
když ohni dovolíš v mraze uhasnout,
když všechny dary ve smutku rozbiješ,
když neumíš pout uzel rozetnout.

Jako když utichne hudba světa,
když se voda v řekách zastaví,
když slunce krása zůstává skryta,
když mě můj čin ke smrti dopraví.

Jako když život ze mě uniká,
když srdce nemůže duši rozehřát,
když těla hradbou bolest proniká,
když tma mě chce pohltit napořád.

Jako když nemám sílu k obraně,
když mě jen jeden čin napadá,
když čepelí k sobě nůž sevřu do dlaně,
tak mi náš vztah dneska připadá.

---