Probuzení v lůnu přírody

Probuzení v lůnu přírody Pod hlavou polštář z mechu, přikrytý velkým kapradím, probouzím se a tajím dechu, v obavě zda tu nádheru nezradím. Probuzen a přece ve snách, jsem z té okolní krásy, slavík zpívá v blízkých sadech, a tráva se vlní jako vlasy. Je slyšet bublající potůček, jenž šumí, zurčí a utíká jak malý neposeda, a voda plyne jako čas, jenž chytit se též nedá. A proto si těmito okamžiky plním svou mysl, abych měl ve své kůře, že ať se má člověk sebehůře, život má vždycky smysl. Vždy se najde něco, pro co stojí žít, někdy se mám tuze špatně, jindy je však líp.

---