Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVysočina
07. 12. 2005
1
1
1623
Autor
chvála
Vysočina
Vysočino má, kolébko rodná,
tu domov můj, zem milená,
kde lid oral, sít počal v hroudu,
tiché bystřiny toků bujných při hradu.
Zaplál den do krásy lesů, hájků,
při mezích vůní přehršel.
Škoda, přeškoda, že ještě nevyšel
bledý pán, on strážce zasněných milenců.
Vysočino má, kolébko jediná,
tu matkou chráněn byl, mysl zasněná.
U ňader alabastrově bílých snil,
v sevřené náruči bezpečen se cítil.
Veškerá konání umocňovala přízeň tvá,
Vysočino, jediné co mám, co duše zná.
Vysočino má, hrobe jediný,
život přešel mnohý štiplavý dým.
Já snad jen bdím?
Ne, život se krátí, zužuje cesta v pouhou pěšinu
a já touhou vedený kráčím po ní tichounce, ne však smutný.
Vždyť odkryjí lůno mé Vysočiny,
v ně uloží ...pak sen budu snít tichosti.
Vysočino má, kolébko rodná,
tu domov můj, zem milená,
kde lid oral, sít počal v hroudu,
tiché bystřiny toků bujných při hradu.
Zaplál den do krásy lesů, hájků,
při mezích vůní přehršel.
Škoda, přeškoda, že ještě nevyšel
bledý pán, on strážce zasněných milenců.
Vysočino má, kolébko jediná,
tu matkou chráněn byl, mysl zasněná.
U ňader alabastrově bílých snil,
v sevřené náruči bezpečen se cítil.
Veškerá konání umocňovala přízeň tvá,
Vysočino, jediné co mám, co duše zná.
Vysočino má, hrobe jediný,
život přešel mnohý štiplavý dým.
Já snad jen bdím?
Ne, život se krátí, zužuje cesta v pouhou pěšinu
a já touhou vedený kráčím po ní tichounce, ne však smutný.
Vždyť odkryjí lůno mé Vysočiny,
v ně uloží ...pak sen budu snít tichosti.