Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAbyss I. (de profundis croí! a jak po kruhu snů kráčíš světe propastně)
Výběr: malej_blazen, hai_mal
07. 12. 2005
9
3
7537
Autor
ch_34
pivo olej a čaj
jen abys přežil
prasečí hnutí
třeseš se studem člověče
motýl křídly třepotá
třeseš se strachy alkoholem trpknoucím
kdo se bojí o koho víc přemýšlet jen můžeš
jestli v těžknoucí vůni vanilky
rozstříhá vlasy podélce až do zkrvavění
jestli jen neobešel přes kruh snů
na balkon chcípla moucha a co to znamená
jepičí muzika
jepičí muzika nelidská
řezavá mýdlová bublina když stopí sebe
štípe do očí
had rozťat vedví šavlí víček nejbřitší
jak lusk plný much vydých jen
nekonečnou bolest jedový popel a neschopnost
vybavit si jakoukoliv barvu z prachu
rozechvěná plamenem petrolejovým civíš přes ohně neutěšeně
ještě aby se dobré srdce zadrátované smísilo s deštěm
do nekonečného usychání
to bys nechtěla
neklej mosty ač uplavaly někde stojí
že znal jsem ingredienci a myšlenku pro vstup
mohla jsi vstoupit do víru reje vodoneskutečného
pryč ze starých časů
neplač
— vztáhnout zpět k sobě všechny vody světa
a sama ses roztomile a rozpustile usmála
na stěně zbyly šedý puntíky jak z černobílý televise víš že
červený
a všude voda
loutkoherec principál se zatočil a sám a bez rozumu a modrooký
a změnil svět tak jak jen on mohl a tys za to hladově naslouchala
hypnotický děti hybernovaný představy a zalklý pravdy
jeho z rozpadlejch věcí dnešní moderní svět
a všichni si mi koupili lístek permanentní a znovu a znovu zas
hypnoticky hypnotisovaný
a jediného ve svém náboženství umocněná vina a
upocená mysl
a ty a sebezničení bacha na loutkáře
bacha na útěky illusorní
mouchy lítaj všude v porozumění
mohlas vstoupit jako rozum v svět
a přepitá zvracíš sebe všemi způsoby
bacha na principála bacha na bezmyšlení kapitalsmu
a já jen sním pachem tuberos
a pivem smrdím a myšlenky mé jak aceton
a láska bože láska a ty nic nevíš
sedíš pod vodou
malé vodní figurky maličké potřené čokoladou aby
aby byly viděny a jednu z nich doprovází déšť
teplý děšť slzí a obě figurky jsou z slzí
ztracený pár
ona udělala že shořela s domem a smyta hadicí
ztratila se lidem jeho smyl očí žal
teplý déšť světa jím rozdělán
a ti dva jež tvořili svět na sebe přes výše
nepohlédli pro bolest za krkem
ten dům zapálil on na její přání
a vina jen zbyla v něm
a člověk zapomněl první tání
svět už nebyl jeho jako svět bál se vody podléhal bolestem
a dalším úkolem? vylovit lahev z vod hlučných v tichosti
poznat obsah (a utonout jím)
tlející černoucí minulost věčnosti hnis a hltící mok
rozsápané ryby uzavřený hnilý rozum ve skle
mokvající vzkaz šifra
strach
a dále do hlubin propast lidskosti
vychcal se na prasečí svinský mořivý hluk
snad ve snaze ozdravit ten puch
však seděl v rozpadlé u vod vrátnici
děd starší věčností a opakoval
pocit blažený smíření a teplo a barvy
v slzách vešel k němu
a dal se jím pojmout
procitl pod stromy
barevný teplý a člověčí
a stihl s matkou dojet včas a proklouznout skrz střepy do krve
stál tu s dívkou u hřbitovní zdi téměř u konce své cesty
mluvě s ní pnul dlaně v barvě a citu a po stěně
a jak by splynul s ní touže se propít až klid v něm se rozhostí
když k němu přišli rodiče klidně pak odešel s nimi
a dívka ta žila dál — ta jež sprostila svět viny
až se setmělo
nejsem geniální a nechtěl bych nikdy psát než před smrtí
a celý svět jen dlaní vybírá stromy pod kterými by ulehl
než by zmrzl z vypětí i Atlas už má jednu ruku volnou a šátrá
a kočky ty kočky jež tak bedlivě střeží ssají z nich krev
z vrb lip a tují mouchy lačně vmoklé chcípající nebem plují
stromy sami se s sebou sehly samotryznou a samoseschlostí
sléz a sšedlá slova
zpěvy exotických vůní sami se ztratily ve věčném opakovaní
rdíš se za siného svítání
opět jak v černobílé televisi
a nebudíš mě víš-li že právě budu snít o slunci
i prsty tvé pokud vyšly ven z podpeřin
zapomněly dávno upamatované tvary kopretin
i tóny kytarové okolo pupíku
přijdou-li kdy světové dny nové
a zapomenem-li vše a zemrou-li světovládní obrové
bez povšimnutí projdem cez stíny zahrad zlozvyků
a hrady své vystavíme-li ne z šedi chymér
ale z pravd a vše rejem obemkneme-li
tím prstenem tajeným
a to co zdá se dnes aristokracií vůle
i to jež je v bezprostřední vzdálenosti ideovostí sesvětlele temně bláhovou
i všechny skřeky a marné hmoty šploucání
vše jež zdá se zvěčněle tlít pod vodou
pak vytkni mně že nelze hltat blaženosti
pokud splnění utopie illuse především vůle duše duše vůle
a všechny nejspravedlivější touhy a všechny vnitřní pravdy božské bytující ve vší depresivitě a
zdánlivé blbosti a rozepři jednotlivost a v myšlenkách paranoie
ve všem zbožštělém
pak vytkni mi že si nevzpomeneš na novou
miluji tě a prej chcípám
hnisavě tlící nad květem věčně rumělém
jak prosil výr měsíc
vyznavač opakování
a pouliční kazatel
vyšlas mu vstříc
můj žel bez světel
a z těžknoucích pachů sprašených květin
z vosku toužebně kladených voskovic
z prstů popálených popel jen a nic
rozneslas slze skrz vlásky vod
ztajivše mamně konejšivě své vůle křik
svému bohu žel cizí jsi přimkla nic (bacha na heroin)
tak neptej se je-li tma
jen můj svět jen mně se zdá
jen abys přežil
prasečí hnutí
třeseš se studem člověče
motýl křídly třepotá
třeseš se strachy alkoholem trpknoucím
kdo se bojí o koho víc přemýšlet jen můžeš
jestli v těžknoucí vůni vanilky
rozstříhá vlasy podélce až do zkrvavění
jestli jen neobešel přes kruh snů
na balkon chcípla moucha a co to znamená
jepičí muzika
jepičí muzika nelidská
řezavá mýdlová bublina když stopí sebe
štípe do očí
had rozťat vedví šavlí víček nejbřitší
jak lusk plný much vydých jen
nekonečnou bolest jedový popel a neschopnost
vybavit si jakoukoliv barvu z prachu
rozechvěná plamenem petrolejovým civíš přes ohně neutěšeně
ještě aby se dobré srdce zadrátované smísilo s deštěm
do nekonečného usychání
to bys nechtěla
neklej mosty ač uplavaly někde stojí
že znal jsem ingredienci a myšlenku pro vstup
mohla jsi vstoupit do víru reje vodoneskutečného
pryč ze starých časů
neplač
— vztáhnout zpět k sobě všechny vody světa
a sama ses roztomile a rozpustile usmála
na stěně zbyly šedý puntíky jak z černobílý televise víš že
červený
a všude voda
loutkoherec principál se zatočil a sám a bez rozumu a modrooký
a změnil svět tak jak jen on mohl a tys za to hladově naslouchala
hypnotický děti hybernovaný představy a zalklý pravdy
jeho z rozpadlejch věcí dnešní moderní svět
a všichni si mi koupili lístek permanentní a znovu a znovu zas
hypnoticky hypnotisovaný
a jediného ve svém náboženství umocněná vina a
upocená mysl
a ty a sebezničení bacha na loutkáře
bacha na útěky illusorní
mouchy lítaj všude v porozumění
mohlas vstoupit jako rozum v svět
a přepitá zvracíš sebe všemi způsoby
bacha na principála bacha na bezmyšlení kapitalsmu
a já jen sním pachem tuberos
a pivem smrdím a myšlenky mé jak aceton
a láska bože láska a ty nic nevíš
sedíš pod vodou
malé vodní figurky maličké potřené čokoladou aby
aby byly viděny a jednu z nich doprovází déšť
teplý děšť slzí a obě figurky jsou z slzí
ztracený pár
ona udělala že shořela s domem a smyta hadicí
ztratila se lidem jeho smyl očí žal
teplý déšť světa jím rozdělán
a ti dva jež tvořili svět na sebe přes výše
nepohlédli pro bolest za krkem
ten dům zapálil on na její přání
a vina jen zbyla v něm
a člověk zapomněl první tání
svět už nebyl jeho jako svět bál se vody podléhal bolestem
a dalším úkolem? vylovit lahev z vod hlučných v tichosti
poznat obsah (a utonout jím)
tlející černoucí minulost věčnosti hnis a hltící mok
rozsápané ryby uzavřený hnilý rozum ve skle
mokvající vzkaz šifra
strach
a dále do hlubin propast lidskosti
vychcal se na prasečí svinský mořivý hluk
snad ve snaze ozdravit ten puch
však seděl v rozpadlé u vod vrátnici
děd starší věčností a opakoval
pocit blažený smíření a teplo a barvy
v slzách vešel k němu
a dal se jím pojmout
procitl pod stromy
barevný teplý a člověčí
a stihl s matkou dojet včas a proklouznout skrz střepy do krve
stál tu s dívkou u hřbitovní zdi téměř u konce své cesty
mluvě s ní pnul dlaně v barvě a citu a po stěně
a jak by splynul s ní touže se propít až klid v něm se rozhostí
když k němu přišli rodiče klidně pak odešel s nimi
a dívka ta žila dál — ta jež sprostila svět viny
až se setmělo
nejsem geniální a nechtěl bych nikdy psát než před smrtí
a celý svět jen dlaní vybírá stromy pod kterými by ulehl
než by zmrzl z vypětí i Atlas už má jednu ruku volnou a šátrá
a kočky ty kočky jež tak bedlivě střeží ssají z nich krev
z vrb lip a tují mouchy lačně vmoklé chcípající nebem plují
stromy sami se s sebou sehly samotryznou a samoseschlostí
sléz a sšedlá slova
zpěvy exotických vůní sami se ztratily ve věčném opakovaní
rdíš se za siného svítání
opět jak v černobílé televisi
a nebudíš mě víš-li že právě budu snít o slunci
i prsty tvé pokud vyšly ven z podpeřin
zapomněly dávno upamatované tvary kopretin
i tóny kytarové okolo pupíku
přijdou-li kdy světové dny nové
a zapomenem-li vše a zemrou-li světovládní obrové
bez povšimnutí projdem cez stíny zahrad zlozvyků
a hrady své vystavíme-li ne z šedi chymér
ale z pravd a vše rejem obemkneme-li
tím prstenem tajeným
a to co zdá se dnes aristokracií vůle
i to jež je v bezprostřední vzdálenosti ideovostí sesvětlele temně bláhovou
i všechny skřeky a marné hmoty šploucání
vše jež zdá se zvěčněle tlít pod vodou
pak vytkni mně že nelze hltat blaženosti
pokud splnění utopie illuse především vůle duše duše vůle
a všechny nejspravedlivější touhy a všechny vnitřní pravdy božské bytující ve vší depresivitě a
zdánlivé blbosti a rozepři jednotlivost a v myšlenkách paranoie
ve všem zbožštělém
pak vytkni mi že si nevzpomeneš na novou
miluji tě a prej chcípám
hnisavě tlící nad květem věčně rumělém
jak prosil výr měsíc
vyznavač opakování
a pouliční kazatel
vyšlas mu vstříc
můj žel bez světel
a z těžknoucích pachů sprašených květin
z vosku toužebně kladených voskovic
z prstů popálených popel jen a nic
rozneslas slze skrz vlásky vod
ztajivše mamně konejšivě své vůle křik
svému bohu žel cizí jsi přimkla nic (bacha na heroin)
tak neptej se je-li tma
jen můj svět jen mně se zdá
3 názory
ja si myslim ze chinaski by to asi nezhudebnili bez toho bubenika - ledaze by jim to zhudebnil ten novej bubenik (marpo) a za hiphopoval to a to aby slo tak jo slo by to...nezhudebnime to? nezhiphopujeme to?
aha yeah
mutherfucker
člověče, to je po několikátý, co voláš po audiu. až půjdeš na záchod, zavolej, a já ti to přečtu
malej_blazen
05. 04. 2011
ze začátku mi malinko trvalo se do toho dostat....
občas taky trochu moc vznosný slova....
celkem to působí moooc dobře....:))*
občas prostě žasnu nad tim, jak se stane, že se někdo z Plané u Mariánských Lázní dostane na mé, dva měsíce staré dílo, a ještě se mu líbí :-)
bylo by to zajímavé... dělám si takovou majinkatou statistiku (gumídkovské chichotání)
mno.... hodně velká... já sem se totiž ostýchala... zrovna dneska po cestě ze školy sem na todle myslela...
inu tedy... pjostě se přiznám... že se nedokážu vymáčknout, je toho moc a zároveň tak málo, že skoro nic -co bych chtěla říct...
takže napíšu trapné: líbí (i když ani tím si nejsem jistá)
takový chvíle známý a pak najednou strašně cizí... proč všichni dělaj, že jsou schizofrenní (včetně mě)? nebo vážně jsou?
nebo to jenom my 'mladý' a pak to přejde.... ?
mám spíš otázky něž komentáře a trefný kritiky...
no, na tip to je... kvůli tý esenci... na tip to je... už kvůli tomu, že jsem o tom devět dní musela přemejšlet...
abysis nemyslel, že je mi to jedno... četla jsem to... hodněkrát... teda co je asi hodněkrát?!
brekeke....
ještě chvíli... mi dej
MaryAgness
08. 12. 2005Nicollette
07. 12. 2005Nicollette
07. 12. 2005
ty jo.. seš dobrá... Wir mě přesvědčil, abych to zvětšil... slintá mi na rameno... tak teda vyhrál..
že to malý bylo lepší?
Nicollette
07. 12. 2005malej_blazen
07. 12. 2005malej_blazen
07. 12. 2005malej_blazen
07. 12. 2005malej_blazen
07. 12. 2005
takže.. "sesvětlelý" je normální slovo
"sesmutnělý" také, a není v tom...
a k tomu, narážíš na Anielu, kde máš "setle sesmutnělá"
blbe
:--)
malej_blazen
07. 12. 2005MaryAgness
07. 12. 2005slonovina2
07. 12. 2005
a dívka ta žila dál — ta jež sprostila svět viny
až se setmělo
to ta poslední je na tohle předurčena
co k tomu ...
pane
no asi že potmě nejsou slzy vidět, zvlášť s očima zalepenýma třpytkama..
ahoj, Vrunko... co takhle vidět se někdy kolem vánoc... budeš v Turnově?
slonovina2: kdo to říkal? já to říkal? kdy a kde to říkal?
ikit_claw. ...možná... nechci vypadat nevděčně.. ty jo.. já bych vážně radši tu sviň!!! fakt, že moc! mastnou... pečenou.... uáááááá! a celou!
Nicoll.: jsi dobrá, že jsi to přečetla v mé oblíbené velikosti
s panem Klímou nevím, jak by to bylo s potěchou
achjo.... achjo
achjo...
mějte se hezky