Zlatovláska

Věnováno Amitabhovi. Není to sice Červená Karkulka ani Hloupý Honza, ale snad se se Zlatovláskou spokojí a bude se mu líbit alespoň stejně jako Šípková Růža.

Byl jednou jeden král, kterému záhy umřela manželka. Už se neoženil, ale zemi vládl moudře a spravedlivě a lid ho měl rád. V době, kdy se odehrává náš příběh, byl do učení v hradní kuchyni přijat nový kuchtík jménem Jirka. Bylo to naprosté kopyto, které nerozeznalo celer od kravského lejna, ale tatínek podmázl vrchního kuchaře a tak byl Jiřík přijat. Brzy však nastala situace, kdy šéfkuchař své hamižnosti začal litovat! Dny strávené v kuchyni se pro něho staly jedním šíleným maratónem, kdy jen napravoval kuchtíkovy přehmaty a likvidoval jím zaviněné katastrofy. Již za týden byl Jiřík odstaven od nádob s jídlem k jejich pouhému umývání. Když však v průběhu dalšího týdne musela kuchyně několikrát doplňovat sady talířů a otlučených hrnců, byl Jirka znovu přeřazen! Tentokrát na funkci: " přines - odnes!" Vrchní kuchař se těšil, že tady snad nemůže ten kluk nic zkazit! Marně! "Jiříku, přines mísu vajec!" zaznělo kuchyní. Ochotný kuchtík se rozběhl do zásobárny. Cestou srazil pánev se smaženými kousky slaniny a jednoho z kuchařů, který sehnutý nabíral mouku z velkého pytle, bodyčekem do něho zapasoval! A nic z toho, ve zbrklém úprku, nezaregistroval! To ovšem byla chyba, protože když s vítězným úsměvem a vší opatrností, jaké byl schopen, nesl ošatku s vejci, nespatřil přes ní rozházenou slaninu na mramorové podlaze! Kašlající kuchař se s bílým obličejem dostal z pytle mouky sám, uklidit mastnotu a rozbitá vejce z podlahy netrvalo také tak dlouho, ale vrchní kuchař začal již mít děsivé sny. V noci se odkopával a i do mrazivého rána se probouzel zpocený! Byl by Jiříka s chutí propustil, ale peníze od jeho otce se z větší části již rozkutálely a kuchař věděl, že pokud nebude mít opravdu pádný důvod, mohl by kuchtíkův nucený odchod spustit pořádnou korupční aféru. Když už v zoufalství nevěděl kudy kam, bleskla mu hlavou spásná myšlenka! Navštívil jednu známou, která se tak trochu zabývala černou magií a vylíčil jí s nadějí své problémy. Babice ho vyslechla a řekla: "Pomohu ti, ale bude to něco stát!" Nevrle na ni pohlédl: "Myslel jsem....." "......že se spokojím s jednou žhavou nocí, jako před dvaceti léty?" zachechtala se stařena. "Roky ubíhají, holenku, musím myslet na zadní kolečka. A jak se tak na tebe dívám, nejsem si ani moc jistá tou noční žhavostí," skřípavě se znovu zasmála. "Přijď zítra a nezapomeň si vzít peníze!" Druhý den mu podala zakrytý košík a přidala instrukce: "To je zvláštní druh úhoře. Je trochu upravený magií. Kdo ho ochutná, začne rozumět řeči zvířat, ptáků i hmyzu. To všude rozhlaš, pak dej úhoře upravit pro krále a pošli s ním Jiříka. Ten to jídlo někde vyklopí nebo ochutná, což vyjde nastejno, protože král ho v obou případech dá určitě vyhodit! A ty budeš z obliga!" "Geniální!" řekl vrchní kuchař. "Ač nerad, přiznávám, že ty peníze sis zasloužila!" Odnesl koš do zámku a zařídil vše podle rady. První varianta, že by Jirka s podnosem upadl, kupodivu nevyšla. Zcela úplně však nevyšla ani druhá, protože po rozhlášení zprávy, o jaký druh pokrmu jde, ochutnal trochu každý, kdo se k úhoři dostal! Včetně Jiříka, pochopitelně! Krále nerozrušilo ani tak to, že řeči zvířat bude rozumět spousta lidí, to mu bylo dokonce úplně jedno, ale měl už pořádný hlad a místo půlmetrového klacka mu kuchtík donesl sotva patnácticentimetrový zbytek! A to ještě třetinu tvořila hlava! Král třískl pěstí do stolu a zařval: "Co je moc, to je moc! Kdo to sežral?!" Jiřík se marně hájil, že neví. Byl při ruce! "Místo půlmetrové ryby mi doneseš jen její hlavu! Já jsem v jádru dobrák, ale mám dojem, že přijdeš o tu svou!" zuřil král. "Je mi jedno, kdo to všechno ochutnával! Ty jsi mi toho úhoře měl přinést a celého! Tak si to odskáčeš!" Za dveřmi šmírující vrchní kuchař si už mnul ruce, když se do toho zamíchali ti dva známí vrabčáci, tahající se o zlatý vlas. Všichni si jejich hádku vyposlechli a král se zamyslel: "Zlatovlasá princezna? Zlato se hodí vždycky! Dobrá, nenechám ti useknout hlavu, když mi tu zlatovlasou holku přivedeš ke dvoru!" řekl Jirkovi. "Co jí slíbíš, nebo jak to uděláš, to je mi fuk! A nepokoušej se utéct a někde se schovat! Za slušný peníz tě vždycky nějaký ten čaroděj najde a nechám tě proměnit v žížalu nebo čolka! Pak tě sezobne kos nebo čáp! Teď syp a v kuchyni ať mi udělají knedlo, praso, zelo!" Zatímco si král pochutnával na vepřové se zelím, Jiříkovi sedlali koně. Protože nyní rozuměl řeči zvířat, cestovalo se jim oběma v pohodě a pohodlně. Povídali si a když byl jeden z nich unaven, zastavili a odpočívali. Další část pohádky se odehrála opravdu podle známé šablony. Kuchtík byl sice hrozné nemehlo a nešika, ale ochotný a dobrosrdečný. Opravdu tedy pomohl mravencům, mouše, ptactvu i rybě. To také bylo jeho štěstí, protože bez jejich přispění by princeznu nikdy neobdržel, ať by se snažil sebevíc! Vždyť byl tak neschopný, že nebýt domluvy s koněm, ani by nenašel cestu zpátky, do svého království! Když mu tedy zvířátka Zlatovlásku vysloužila, ta se chvíli rozmýšlela a pak pozvání přijala: "Podívám se k vám, Jiříku. Vždycky jsem chtěla trochu cestovat, tak proč s tím nezačít teď, že?" Princeznin otec je zásobil na cestu a oddechl si, že alespoň jednu holku má z krku! Na stará kolena by si už zasloužil trochu víc klidu na zámku! Ale zbylo mu dcer ještě dost! Asi jedenáct nebo dvanáct! Pozdě litoval, že párkrát, namísto plnění manželských povinností, nešel raději na pivo nebo šmírovat do mučírny! "Kdyby tak přijelo ještě pár nápadníků," povzdychl si, "nebo alespoň nějaký hladový drak!" Nechme však krále jeho myšlenkám, to by byla jiná pohádka a vraťme se k Jirkovi a Zlatovlásce. Ti cestovali přes hory a doly a dlouhou chvíli si zprvu krátili tím, že Jiřík princezně vyprávěl příhody, které vyposlechl od zvířat. To jim však nevydrželo na dlouho! To víte, milé děti, byli oba mladí, mnoho dní sami na cestě a princezna trávila dosavadní mládí téměř výhradně mezi sestrami! Hormony se hlásily o své a Zlatovláska shledávala Jiříka čím dál přítažlivějšího. Byl sice opravdu nešika, většinu tábornických prací musela princezna obstarat sama, ale byl vcelku pohledný, dobrosrdečný a milý. Posledním popudem k jejímu rozhodnutí byl pohled na Jirkovo příslušenství, když jednou ráno močil u stromu a snažil se dočůrat co nejvýš, v domnění, že Zlatovláska ještě spí. Ta na sobě nedala nic znát, ale protože byla povahově a temperamentem pravý opak, netrvalo dlouho a cestu si mladí lidé krátili již zcela jinak´! Díky Zlatovlásčině aktivitě a jejímu odbornému vedení, existovala brzy alespoň jedna činnost, ve které Jiřík, ne-li vynikal, tak rozhodně si vedl dobře. V takto harmonické shodě cestovali pochopitelně velmi pomalu, ale i tak se jednoho dne před nimi objevil zámek s čekajícím králem. Ten již pomalu přestával doufat v jejich příjezd, ale o to víc byl příjemně překvapen. Když mu pak po několik dní služebné předávaly vyčesané Zlatovlásčiny vlasy, odhodlal se jí dokonce nabídnout manželství! Princezna řekla, že si to rozmyslí a večer navštívila krále v jeho ložnici. Král se nejprve zatetelil blahem, ale asi po půlhodině se mu začalo zdát o čertech! Po dalších pár minutách byl přesvědčen, že padl do spárů dračice a brzy na to do bezvědomí! Když mu pak ráno Zlatovláska oznámila, že jeho nabídku nepřijímá, hluboce si oddechl. Princezna se posléze provdala za Jiříka a král ho povýšil do šlechtického stavu za příslib, že Zlatovláska bude dál dodávat vyčesané vlasy do královské pokladny. Všichni pak byli šťastni. I vrchní kuchař, že to kopyto z pakoně již nebude ohrožovat hradní kuchyni! Protože král vlastní děti neměl, po jeho smrti skutečně vládli zemi Zlatovláska s Jiříkem, a sice se sférou vlivu, jak jsou uvedeni v pořadí za sebou. Zkrátka, v tomto ohledu, úplně normální manželství!

---