žárovka

chceš mě bez těch

hystericky narůstajících křídel

jenže v zahradách rezne ovoce

a míza je obr s kyjem šlapající vzad

tmou se derou tichý vzdechy

plujou a plujou, stříhaj tu

černou -rozráží-       představivost

na dva vysoké chrliče gotického kostela

jemiž protékám na úzký chodník

spadám hlavou-kapkou plazim se

ulicema po nohách simuluju

slzu s odrazem oka či okna

kterým se odrážíš i napříč ležíš

čekáš na neexistující nemoc láska

vyhlížíš parníky plujícící po tmavých mracích

a počítáš deštníky prošlé

ulicí

a když si k tobě někdo přivoní

zjistí

že jsi jen všechen kouř

co se točí nahoře

kolem žárovky