Oběti na oltář pravdy

Jsem chlap a docela si to užívám. Chci mít holky, nejlíp všechny, ale ne na dlouho. Na dnešek, možná zítřek, ale hlavně se nevázat! Chci, aby nedělaly problémy, abych nemusel nic řešit a chci se prostě jenom bavit!

I když nedávno jsem překvapivě jeden vztah táhnul. Bylo to celkem fajn, od začátku to šlo překvapivě snadno. Nemusel jsem ji moc přemlouvat a měla mě ráda. No, chvílema možná až moc, ale to se dalo lehce napravit. Nebyla úplně blbá, ale dost naivní, i když to někdo nazve jako upřímná a hodně otevřená. Pro mě však byl důležitej výsledek - znal jsem ji úplně celou, měl jsem ji v hrsti a moh' si s ní hrát. Chtěla po mně sice, abych se jí taky upřímně otevřel, ale stačilo někde něco přibarvit, zamlčet, odkývat....a ona byla spokojená. Pravdu bych jí teda neřek' nikdy! Proč taky? Já se přece nepotřebuju před někým obnažovat!

Když už se mě držela moc, tak jsem ji trochu setřás'. Sice ne úplně, protože se nechtěla pustit a taky jsem zjistil, že ji mám vlastně docela rád. Ale hlavně jsem s ní chtěl spát! Co na tom, že jsem jí tvrdil, že mi o sex nejde? Samozřejmě, že šlo, tak jako vždycky. Jenže tuhle jsem si chtěl udržet, tak jsem nejdřív dělal drahoty a mezitím se rozhlížel jinde. Věděl jsem, že se nemůže dočkat, tak jsem schválně otálel. Ale pak jsem do toho šel, snažil jsem se a jí se to líbilo. A od tý doby jsem ji měl bez problémů v záloze, kdyby prostě jiné nebylo.

Co na tom, že jsem ji nakecal spoustu slintů a že mi to věřila? Co na tom, že jsme se "shodli" na nějakých životních moudrech a vztahových otázkách? Odkývat, zalhat, něco přibarvit nebo zamlčet zvládne každej! Užíval jsem si svýho bezstarostnýho mládí ve "vztahu" a přitom byl naprosto volnej. Uzavírat si okolní příležitosti jsem teda rozhodně nehodlal. Trochu jsem záviděl Františkovi jeho volný vztah - na obou stranách oficiálně povoleno scházet se s jinejma. Bez výčitek, hádek, prostě v pohodě. Ta moje o tom nechtěla ani slyšet. Milovala mě tak strašně moc, že pro ni nikdo jinej neexistoval. A to samý očekávala ode mě! Prostě husa, ale sladká... A tak jsem jí radši nic neřek'. Přece jen jsem ji nechtěl ztratit! Udržoval jsem ji ve lžích, ale přesto (nebo spíš právě proto) mě milovala, byla ochotná pro mě udělat cokoliv a nic moc za to nechtěla.

Co jsem dělal a nedělal není podstatný vyprávět, to si můžete domyslet. Hlavně jsem žil a měl jsem se dobře. Třeba léto...bylo perfektní! Oficiálně jsem ho strávil samozřejmě s mou malou, ale jinak? Co se bránit svodům krásných cizinek! "Hlavně se nenudit," řek' jsem si! A tak jsem si s Annou užil, něco novýho se naučil, ale jinak mi samozřejmě hrozně chyběla moje milovaná holčička.

Když jsem odjel pryč, trochu se mi zastesklo. Co budu teď dělat? Kdo bude tady v nové zemi mým oddaným psíkem? A protože jsem zatím nikoho věrnějšího nenašel, udržoval jsem náš vztah na dálku. Byla dokonce tak milá, že byla ochotná přistoupit na vztah dle Františka, ale o tom jsem teď nechtěl zase slyšet já. Zaprvý jsem nechtěl nic řešit, zadruhý jsem měl svojí svobodu a volnost v našem pevným vztahu už dávno a hlavně se mi líbila ta představa, že tahle holka patří jenom mě. A proč by se po ní měl válet někdo jinej, když mi může bejt naprosto věrná?

Ale jednou jsem se asi zbláznil a řek' jí pravdu. A teď jsem sám. Nevím, nějak se jí nezdálo, že jsem neměl jenom ji. Nejvíc ji asi ranily ty rozdíly mezi mým chováním a těma kecama, co jsem jí nakukal. A tak jsem o ni přišel. Blbá pravda! Kdyby jí nebylo, moh' jsem tu malou ještě mít. Starala by se o mě, pekla by mi (její koláče mi chutnaly, nebo jsem to aspoň tvrdil) a moh' bych si zadělávat na domácí hnízdečko. Samozřejmě, že bych v něm moc nepobyl, ale měl bych ho!

Jestli jsem sobec? Jasně, že jo! Ale kdo není? Ten kdo věří ve vztahy, a to já teda rozhodně nejsem! Nevím, proč bych se měl celej rozdat jenom proto, aby mě znal někdo cizí. Nikomu nepatřím, žiju si sám pro sebe a je mi fajn.

A co bude s tou malou? Nevím, moc mi na tom nezáleží. Vlastně, když o tom tak přemýšlim, tak mi na ní nikdy moc nezáleželo. Ale jak tak znám ženský, tak se z ní stane buď jeptiška nebo kurva. No, obě ty představy mě docela baví, takže si asi počkám. Anebo se pokusím získat ji zpátky, jen tak. Trochu proto, že se cítím nesvůj, když nemám nikoho v záloze, a taky nechci vyjít ze cviku. To víte, herecký schopnosti se musej procvičovat pokud možno každej den. Myslím, že by to nemělo bejt moc těžký. Zase si někde něco přimyslim, zamlčim, svou předchozí pravdu se budu snažit uhrát na silné citové rozpoložení posledních dní a popřu, že se to všechno vůbec kdy stalo. No, jak o tom tak přemýšlím, tak myslím, že to půjde. A jestli ne? Tak se určitě najde nějaká jiná, která bude chtít slyšet a věřit v mojí Pravdu!