Haiku

:o))

včela do hrobu dána žihadlo po ní zůstalo macešky taky rostou

broučci na výslunní hodují křídla v slunci odrážejí obzor

mno docela kotel kritik

hmm...nás to moc neba...bysme třeba i nějaký haiku zkusili napsat, ale forma 575 je pro nás těžko přijatelná...nám skoro vždycky vznikne čtyřverší... nás k tomu napadlo tak akorát včela letí nemá děti... :o) (o: :o)

Děkuji za komentář...pokusím se oponovat jedním klasikem tohoto lit. útvaru. Bašó: Žába Do staré tůně skočila žába Žbluňk Jinak...to co jsi napsal se mi líbí :o))

...a myslíš, že včela přemýšlí? .o)

Zboro, to žabí haiku je stiženo kletbou. Nevím, kdo to sem furt vnáší, jestli Líman, ale když ho bašó vymýšlel, tak původně znělo: horská růže: žába vskočila, zvuk vody pak nahradil horská růže za starou tůň, stará tůňka: žába vskočila, zvuk vody Přičemž bomba na tom je, že se mu to navíc podařilo poskládat ze slov, které svou zvukomalebností připomínají pohyb hladiny vyrušené tím skokem. Žádná záhada: výstižné a mistrně zpracované. Vybavit se ti má nehybný sedící Bašó, jeho žák Kikaku, a náhlé žblunknutí, které na chvíli rozvíří hladinu jezírka a které je vyruší od toho, co dělali: skládali hokku. Ovšem Límanův překlad je primitivní--není tam ani špetka té básnické zvukomalebné kvality. Prostě se na to vyprd a to haiku jen přeložil. Podívej se třeba na tento překlad, TA STARÁ TŮŇKA! Co chvíli pod žabičkou do ticha žbluňká! (Novák/Vladislav) --to vyvolává autentický pocit, podobný originálu. Ne jako ty posekané primitivní doslovné překlady. V japonštině je haiku poetické. Proč by nemohlo být i česky.

líbí se mi.... TIP

Zboro, s tím „včela nemyslí“ nejsi na správné cestě, o tom to není. Metafora, která je nevyhovující je například tato: Hrst rýže po noční obloze roznesl kosmický vítr. --to je metafora pro „hvězdy“ a z toho dobré haiku neuděláš. Proč? Protože to strašlivě omezuje představivost. Je to jen jako křížovka. V takovém případě metafora dělá to sdělení složité. „Včela se zadumala“ je jiný případ. Furt to byla včela. Zadumaná včela nesymbolizuje nic. Pokud to nevidíš, tak lámu hůl. Až ve vztahu s tím „posledním květem“ vznikne metafora/inspirace „včela přemýšlí nad tím, jaké je to být poslední, nad vlastní smrtí“ V tom zachyceném momentu až před tím květem ta včela pochopila že je poslední, že končí, utrum, finito. Ona i ten květ.

Protože by si většina ortodoxních haikistů myslela, že to haiku není :o)) Ale souhlasím. V sadu včely opylují květy rynglí Ta co létá bez cíle cloní slunce Haiku není zrovna můj styl :o))

Já jsem pochopil jak to myslíš, se od Tebe ještě lecos dozvim :o) Byl jsem přesvědčený, že se tohle nesmí...ale tak Ti teda budu věřit.

Záměna slova vzduch za pyl...

echm... :-)) jako jak tak sleduju, tak jediné znalosti co sem o haiku měla se rozplynuly mávnutím zborovou včelou... bzučící křídla nad sadem těžknou

sluncem zastínil před sadem včelí pyl

zlatou nití náhody pod křídly pálí slunečním svitem

:-)

západem slunce mrtvé nitě ožívají noční včely

kosmonaut nedýchá pylem pod včelou došel vzduch :-)))

zapadlo slunce unavená zář včele zbarví svatozář

avi waldekkovi

Jenyku, Ty jsi takřka génius :o)

nad vzduchem pták spí víří slunce

...i ty haikuisto...jak tak koukám, je čas založit klub přátel českého haiku :o)))))))

Nechceš být čestný president?

neoslovilo, můj referenční "framework" (a to jsem včelař) na to nestačí. Až by se mi chtělo napsat, že to je plytké nic. Je mi to líto. Jediné zajímavé slovo je to „víří“, vnáší tam pocit chaosu. Ale no a co? Co třeba, kdybychom přišlápli na osudový pedál? nad sadem poslední včela víří vzduch Co třeba trocha vzpomínky na mládí, nad sadem včela nad posledním kvítkem se zamyslela Dobré haiku (nebo třeba jen pochopené) poznáš podle toho, že můžeš pokračovat stanzou tak, že dokončíš hokku na plnou waka: nad sadem včela nad posledním kvítkem se zamyslela kdo postrádat jen bude ten květ a drobnou včelu