Filosof pavouk

Vetchá pavučina

do tmy matně září,

pod ní pavouk leží,

Platón bez lidí.

Uplést síť je dřina,

hmyz se divně tváří...

Oč mu vlastně běží?

To se uvidí.

Ten můj závoj krásy

když vám v oko padne,

hned ho v krátké době

zcela zničíte.

Říkáte si asi

ničit je tak snadné,

co si to o sobě

lidé myslíte?

Zlepšujete šípy,

trháte mi sítě,

dštíte samou síru,

vzteky pěníte.

Já ve stínu lípy

ležím jako dítě,

v pokoji a v míru,

vždyť mě vidíte.

Když tak lamentuje

ústy filosofa,

jak jsou lidé krutí,

síť se zavlní.

Tak se nastartuje

muší katastrofa,

Platón až k prasknutí