Šach Mat

Posunul jsem střelce na G7, položil zlikvidovaného pěcha vedle šachovnice a s lehkým úsměškem se podíval přes figurky na svůj protějšek.

"Šach!"

Michal se nervózně podrbal na hlavě a očima sjížděl šachovnici sem a tam. Zcela jasně jsem viděl, jak mu to v hlavě šrotuje. Uhnout na G8 a vystavit se věži, anebo na druhou stranu a přijít o posledního koně... Dilema. Jako v životě. Nakonec se rozhodl ochránit koně. Zcela bez skrupulí jsem mu ho vzal.

"Šach!"

Vzal mi střelce. Postavil jsem svého koně na F7.

"Šach! Mat!"

"Doprdele," zařval vztekle a srazil figurky z plochy.

"Jde to s tebou z kopce," prohlásil jsem. "Nesoustředíš se."

"Ty by ses taky nesoustředil, kdyby tě bolela celá hnáta."

"To mě strašně mrzí," usmál jsem se a nastavil ruku. "Teď zaplať"

Michal vzal beze slova ze stolu nůž a zhluboka se nadechl. Vzápětí se rychle sehnul ke svému levému chodidlu. Pak chvíli řval bolestí a bodal nožem do parket. Za pár minut se uklidnil, narovnal se a do natažené dlaně mi vrazil svůj uříznutý prostředníček.

"Díky."

Zase neodpověděl. Jen se zvedl a se sykáním a bolestí zkřivenou tváří se vypajdal z pokoje.

"Kam jdeš?" Volal jsem za ním.

"Kam asi, ty idiote. Přišel jsem o tři prsty. Jedu na pohotovost."

"Kdy si dáme odvetu?"

Odpověděla mi jen prudká rána, jak práskl dveřmi.