Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Výslech

12. 12. 2005

1151

Autor

Honza_W

Někdo říkal, že v literatuře se může všechno. Tak.

Šerá chodba, dvoje dveře,
mezi nimi tvrdá lavice.
Sedí na ní člověk, pásku přes oči,
pak se za svým jménem otočí.

Maje v kapse alibi, bojí se.
Tolikrát ho prohledali,
aby ten list vypátrali,
co když už tam není?

Paní s kosou prochází
a nikdo ji nenechá přisednout.
Všichni se bojí a mají čeho.
Opodál však směle postává

slečna, možná anděl z nebe.
Chudák slepý vycítí ji tam.
Že ten glejt má anděl u sebe,
v to tedy sedící doufá.

Potom přistoupí. Anebo ne.
Usměje se. Anebo ne.
Zachrání ho. Anebo ne.
A pak... zove se Naděje.