O lásce

Jak hořící šíp letící krajinou noční

vstoupila ta mocná paní.

Stříbrem oděná, a přece tak lehce raněná,

však její síla hluboko vryla se do těla mého,

snad nechtěla mi způsobit nic zlého.

O trůn svůj velkou bitvu vedla,

tisíckrát zahnaná a znovu se zvedla.

Položila jsem Vám tedy k nohám srdce své,

vzala jste si jej jako dar,

že trůnem Vaším už navždy se stal.

A náhle krutá začala jste být,

zničila postupně veškerý cit.

Přesto zůstáváte dál,

i když poslední poddaný službu svou vzdal.

Věřte ale, že slzy časem promění se v led

a z dlaní steče stříbrá krev

Budu se pak cítit vina?

Vina???

Zbude už jen chlad,

jako to jediné, co budu znát.