Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Časoprostorová smyčka drog

15. 12. 2005
1
0
1134
Autor
Noyjl

Je to pokus, který se nikdy nepovedl proplest přes halvu stínící sluneční paprky, jenž hladí lidskou duši ledovým vánkem lidské společnosti mrtvých dětí rozených ze zravých žen vyhoštěných z Edenu kvůki adamovi co dopustil se chyb že pujčil žebro.

Jak to začalo? …. No myslím to, co ještě neskončilo, vlastně já nebo ty, svět a to vše kolem. ... Já taky nevím. Možná – myslím si - je to asi jako s tím nafukovacím balónkem. No, vlastně všechny ty fáze nafukovacího balónku. Začalo to když se vyrobil a ty jsi ho koupil. Byl nový a čistý, voňavý jako umělina, která v tobě vyvolává pocity něčeho nového, kvalitního, něco jako když dostaneš nové boty zapáchající kvalitou, která je prověřena tím, že je před tebou nikdo ještě nenosil. A přitom každý říká, že ty boty jsou kvalitní, protože mají našitou značku, která je známá po celém světě. Jenže stejně se ti rozpadnou za několik roků jen proto, aby nemuseli trpět to, že ty stále po nic jen šlapeš. Sem tam je umyješ, ale nic víc.

Jsou stejně naštvané, jako když malé dítě je smutné, že už není to co bylo. Co bylo? Mělo radost z toho nového balónku, který jsi mu nafouknul, a protože si sním nehrálo, nebo protože si sním hrálo příliš opatrně, tak se vyfoukl. Sám se vyfoukl, i když byl foukací otvor zavázaný pevně.

 Proč se vyfoukl? Vznikly v něm takové miniaturní mezery. Balónek byl nový a vše bylo pružné a pak se to ustálilo  a ztuhlo. Scvrklo se to jako mladá kůže starého člověka, který za mlada také dělal kotrmelce a hvězdy, měl radost ze života, ale postupem času už byl zatíženější a stresovanější, děti ho utrápili, a také proto, že už nedělal to co předtím. Musel více pracovat, méně se radoval a smál, nejedl zdravě, měl kratší úsek volného času. Pak se mu začala kůže s věkem scvrkávat do vráščité podobizny, jako když skrčíte kůži, která se nechce narovnat a náhle zestárne. Tak i to se stalo s balónkem.

Vzniknou mezery.  Mezery, jak u starého člověka, který měl tu energii, a ta se přes tu kůži vypařila ven do prostoru. A to vše jen proto, aby mohla sloužit jiným mladým lidem, kteří ji čerpají ve svém čase pro svůj  prostor. A ti stejně skončí jako ti staří balónkoví lidé.

A pak, že se to neopakuje, když ten vzduch z toho balónku unikne jen proto, aby si to malé dítě, když bude ve věku, kdy může dělat kotrmelce a hvězdy, mohlo nafouknout z toho vyfouknutého, starého vzduchu ten nový další balónek pro dítě, které tebe požádalo o to, abys mu ho nafouknul.


No, beatnické texty byly místy švihlé, nicméně ti autoři hlavně ovládali gramatiku... Pakliže by autor stál o obsáhlejší kritiku z mé strany, nechť text uvede do čitelné podoby. Do té doby se jím nehodlám zabývat.

Je v tom spousta zajímavých postřehů. tip

Noyjl
16. 12. 2005
Dát tip
mortiecino - nečteš mezi řádky !!!

mortecino
15. 12. 2005
Dát tip
moc jako beat mi to nepřijde. beatnici psali o zivote, ne o baloncich.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru