Zpoza polštáře

Zpoza polštáře

V křeči křičí polibky mých doteků

a leží se mi vedle Tebe matně.

Natáhnout už jen o píď tu strunu,

jistojistě praskne..z tak náhlého otisku,

orgasmu mého pláče pro Tvé šílenství..

V řeči s Tvým stínem v prostřed noci,

rozmlouvám o extázi z probuzení,

když den už chce, ale tma ještě nedýchá..

a ve chvíli, kdy mě drtíš slovy o konci světa,

rozpiju se do kapky Tvého vědění...

A věci, co tu leží jen tak po zemi

mě nutí vždy se pozastavit nad tím, co se stalo..

Atak tu stojím a nemůžu si vzpomenout,

proč tu nejsi, když ještě před chvílís tu stál..

Proč tu nejsi, když zrovna teď se mnou mluvíš

zpoza polštáře

a Tvůj stín mi posté umírá v klíně...