Paní z Darkwoodu

Mlha se snášela všude kolem a cválající kůň našlapoval nejistě. Zahalená postava na jeho hřbetě se ohlížela a nevěděla co bude dál. Náhle před sebou spatřila skupinu lidí, jak bojují o svůj život s hordou mužů. Zrychlila. Vyndala meč zdobený runami z pochvy a připravovala se na útok. Na zemi leželi mrtví nebo umírající a ti co ještě bojovali neměli už moc sil. Stínala jednoho za druhým. Zahlédla malou asi dvanáctiletou holčičku, jak se snaží ukrýt, ale jeden z mužů si jí všiml a mířil k ní. Rozjela se na koni a mečem zasáhla muže do ruky. Upadl a už se nesnažil zvednout. Vysadila dívku do sedla a vrhla se na pomoc ostatním. Když bylo po boji, pomáhala ošetřovat zraněné. Dívka, kterou předtím zachránila si hrála s jejím koněm a pozorovala ji. Vydala se směrem k ní. V témže okamžiku ji jeden z mužů, kterému také pomohla, zatarasil cestu a měl ruku položenou na jílci meče. „Kdo jsi pane? Děkuji, že jsi nám pomohl.“ Udělal poklonu „Nemáte mi za co děkovat a nejsem žádný pán.“ Smála se a sňala z hlavy kápi.Muž vytřeštil oči „ omlouvám se paní. Kdo tedy jsi? Jak to, že mladá žena cestuje takto sama?“ podivil se muž „ Proč bych nemohla, sama se ubráním a nikoho nepotřebuji.“ „Ale….“ Nestihl dopovědět muž, protože ho odstrčila a sklonila se k holčičce „ Proč jsi tady s těmito lidmi? Kde máš rodiče?“ zeptala se a také pohladila koně  „Jedu k mému bratrovi a rodiče už nemám.“ řekla holčička smutným tónem „To je mi líto. Já jsem o rodiče přišla také, ale to už je dlouho.“ Řekla a otočila se zpět na toho muže „ Kam míříte? Nechtěla byste jet s námi? Mohla byste dělat společnost princezně.“ Potřebovali spíš ochranu, než společnost princezně, ale on si myslel že by to mohlo zapůsobit. „ Jistě, ráda s vámi pojedu, ale jen proto, že vy byste ji příště neochránili.“ Vyhoupla se do sedla, vytáhla dívku před sebe a jistě dodala „ Mě nezáleží na tom, co chcete vy nebo na tom, že ona je princezna. Já jsem Paní Severního Darkwoodu, zatím jediný dědic mého bratra a krále Ruvena. Nepotřebuji vás ani vaše peníze. Nemám důvod se vám z ničeho ospravedlňovat.“ Rozjela se a nedbala na udivené pohledy ostatních.

„Takže ty jsi Jeala? Slyšela jsem, že když bojuješ, tak by tě neporazila ani Smrt. Proč jsi vlastně přišla sem? Kdo tě učil takhle bojovat? Proč na sobě máš mužské oblečení a nechováš se třeba jako má matka… tedy chci říct jako se chovala ona?“ začala jí dívka klást otázky „ Ano, jsem Jeala. O mě a mém bratrovi se lecos povídá, ale to neznamená, že musíš hned všemu věřit. A k tomu co tady dělám…. Vlastně ani nevím kde jsem.  A bojovat? To mě učil můj otec a později Mistr a jeho sestra Kindra. Sama jezdím proto, že jsem netoužila po ničí společnosti a takto oblečená, abych zbytečně nepoutala pozornost. Jak se vlastně jmenuješ ty a kam to jedeme? Podívala se na ni tázavě Jeala „ Jedeme na Černý hrad k mému bratrovi a jmenuji se Arya. Zůstaneš u nás? Chtěla bych, abys mě naučila tomu co umíš.“ Podívala se prosebně Arya „ Nevím jestli zůstanu. Mohla bych tě něco málo naučit, ale záleží to taky na tvém bratru.“ Dívka se v jejím náručí zavrtila a po chvíli usnula. Jeala jela mezi těmi neznámými lidmi a nevěděla co to vlastně dělá. Držela Aryu a přemýšlela proč jí to vlastně řekla, ale měla pocit, že jejich setkání bylo už dávno napsáno ve hvězdách , které jí zářili nad hlavou jako pochodně.

Projížděli vesnicemi i městy a ničeho si nevšímali. Chtěli co nejdříve dorazit na Černý hrad. Krajina byla rovná a lidé vypadali šťastní a spokojení s králem i jeho vládou. Mladý král Alderic  vládl  své zemi dobře a lidé si ho oblíbily. Jediný kdo ho neměl rád byl jeho strýc Liodry. Chtěl získat trůn, ale nikdo ho tam nechtěl. Všichni až moc dobře věděli, jaký je to tyran a krvechtiví muž. Nesnášel Alderica i Aryu . poté co na trůn usedl Alderic odešel od dvora a snažil se je různými způsoby sprovodit ze světa, ale nikdy se mu to nepovedlo. Alderic to věděl, avšak nepotrestal ho.

„Vidíš? To je můj domov!! To je Černý hrad.“ Jásala rozzářená Arya. Její dlouhé kaštanové vlasy jí poletovali kolem obličeje a modré oči vypadali jak nebe nad jejich hlavami. Jeala se smála. „Jen ať nadšením nespadneš z koně. Tím bys svého bratra nejspíš moc nepotěšila.“ Řekla poněkud vážně, ale Arya ji vůbec neposlouchala. „ Ujedeme ostatním!! Prosím. Chci tam být dřív než oni. Chci už vidět Alderica. Jealo, prosím!“ žadonila Arya „Dobře, dobře, ale pořádně se drž ať z Větra nespadneš.“ Jeala se rozjela tak rychle, že ostatní za nimi jen koukali, co to před nimi vlastně mizí.

Černý hrad byla opravdu nádherná stavba. Byla to jedna z nejkrásnějších a nejlépe chráněních staveb jaké viděla. Vysoké věže končili až někde v oblacích. Architektura předčila i jejich rodinný hrad, který považovala za nejkrásnější. Jeala seskočila z koně, sundala Aryu a následovala ji dovnitř.

Dostala pokoj na stejném patře, jako ho měla Arya. Vše jí připadalo po měsících strávených na hřbetě koně až neuvěřitelně pohodlné. Arya hned běžela za svým bratrem a nechala Jealu Jealou. Zavolala služebnou a zeptala se kde mají lázně. To byla asi jedna z mála věcí, která jí opravdu chyběla. Když osaměla, svlékla za sebe šaty a užívala si ten nádherný pocit. Vydrhla své tělo od hlavy až k patě a vyhřívala se ve vodě dokud nezačala chladnout. Poté si na sebe natáhla čisté oblečení. Šaty, které měli tmavě zelenou barvu obepínali a zvýrazňovali její postavu. Byla vyšší souměrné postavy. Jeala měla jako všichni v jejím rodě hnědozelené oči a husté hnědé vlasy. Plné pěkné rty a zvučný melodický hlas od zpívání. Služebná jí do čerstvě zastřižených vlasů pod ramena zapletla stříbrné nitky. Když ji Arya spatřila vykulila oči „ Vypadáš úplně jinak než když jsem tě viděla poprvé. Tehdy jsem si myslela že doopravdy vidím nějaký přízrak, ale teď vypadáš jako víla z pohádek…“Jeala jen kroutila hlavou „Moc dobře víš že nejsem ani jedno….“ Arya byla také oblečená v pěkných nových šatech a celá zářila štěstím. Jeala se nechala Aryou trochu provést po hradě a pak zamířili do velkého sálu, kde se konala hostina, kterou na jejich počest uspořádal pán hradu. Arya na sobě měla zlatavé šaty, takže když vcházeli do síně, poté co byli ohlášeny, zářila jak slunce. Jeala společně s ní předstoupila před trůn, uklonili  se králi a oslava začala. Všichni se bavili, jen Jeala stála v ústraní. Nebyla na takovéhle věci zvyklá, zvlášť když tady bylo tolik lidí. Byla z toho nervózní, nerada nosila šaty, raději by se proháněla v chlapeckých šatech a lovila s jestřáby, než aby musela dělat společnost těmhle lidem, kteří čekají jen na vhodný okamžik aby si o ní mohli povídat. Občas zachytila něčí pohled a nebylo jí to moc příjemné. Otočila se ke všem zády a spěšně odešla na velký balkón a hlavně daleko ode všech. Konečně měla pocit, že může dýchat. Venku byl nádherný den přímo stvořený proto, aby se někde proháněla na koni. Zadívala se na oblohu a hledala svého jestřába. Už s ní nebyla v kontaktu od té doby co pomohla Aryinu průvodu. Zavřela oči a natáhla paži před sebe. Těžce na no dopadl jestřáb. Sebrala pírko, které z Liai vypadlo a jemně jim po ní přejížděla. Najednou si uvědomila, že tam nejsou sami. Otočila se a zpříma se dívala do očí mladíkovy, který byl starý asi jako její bratr. Usmíval se na ni a se zájmem si ji prohlížel. „Děkuji vám, že jste zachránila mojí sestru.“ Sklopila oči „ Doufám, že vám moc nevadí, že se vší té slávy neúčastním.“ Neodpovídal, jen si ji stále prohlížel neuvěřitelně zelenýma očima. Byl asi o hlavu vyšší než Jeala. Měl rozložitou pěkně stavěnou štíhlou postavu se spoustou černých vlasů, které byli zastřiženy k uším. Liai vycítila Jealin neklid a začala nervózně přešlapovat a trhat svým opeřeným tělem. Jeala zavřela oči, aby ji uklidnila. Zvedla paži a po několika silných máchnutích křídel, byl jestřáb z dohledu. „Je krásný, muselo být asi těžké ho vycvičit, aby vám bez řemínků neuletěl.“ Mluvil se zaujetím „ Pokud mu důvěřujete a on vám také je vše mnohem jednodušší, pane. Liau jsem chytla, když už to byl dospělí dravec. Myslela jsem, že nepřežije výcvik, protože si ani po několika dnech nechtěla vzít maso z mé ruky, ale poté jsme spolu přestali válčit v nedůvěře a teď je semnou všude.“ Odvětila „ Ano, jestřábi z vašeho království jsou nejlépe vycvičeni a zde jsou velmi ceněni. Nikdo to nedokáže tak, jako vaši lidé.“ Jeala jen přikývla hlavou „ Chtěla bych učit vaši sestru tomu, co umím. Velice jsem si ji oblíbila, připadám si, jak kdybych byla její starší sestra. Měla jsem šest bratrů, zbyl mi jen jeden. Ruven je úžasný člověk, mrzí mě že s nim nemohu být. Ostatní bratříčky mstivě zabila naše macecha, aby uvolnili cestu jejím dvou synům. Když pak usedl na trůn Ruven, byla po právu potrestána …“ díval se na ni s vážnou tváří „ To je mi líto.  Jistě, můžete mou sestru učit princezno.“ ….. „Neříkejte mi tak prosím… Jsem prostě jen Jeala, pane.“ Usmál se „ Tak dobře.“ Nabídl jí rámě „Půjdeme dovnitř?“ Dotkla se jeho ruky a cítila jak se chvěje, avšak nevěděla jestli ona nebo on……U stolu seděla Arya a měla stále úsměv od ucha k uchu. Poté začalo hodování.

Byla už noc a oslava byla v plném proudu. Jeale už se z vína a kořeněného piva točila hlava. Nejraději by si šla lehnout, ale právě se k odchodu chystali starší a malé děti. Arya se ztekala, že už není malá, ale Alderic jí jen odvětil, že u mladé dámy jako je ona se nesluší, aby tady zůstávala… Vzdala další přemlouvání a rozloučila se s nimi. Zůstali mladí a hudba začala hrát mnohem divočeji a taneční páry už neudržovali diskrétní vzdálenost.

Král Alderic, už byl asi také v mnohem uvolněnější náladě. Natáhl ruku a vyzval ji k tanci. Nechtělo se jí, ale věděla, že krále odmítnout nemůže, jako to udělala s ostatními. Od té chvíle, co vstoupili na parket, už nepřestali tančit do chvíle, kdy tam zbyli jen oni dva a hudebníci. Se smíchem běželi do zahrady. Tam si lehli do trávy a mlčky pozorovali hvězdnou oblohu. Při východu slunce se zvedli a potichu se vraceli do hradu. „Děkuji za tvojí společnost. Takhle jsem se nebavil od té doby, co jsem se stal králem.“ Unaveně se opřela o dveře „Nemáš mi za co děkovat. Já jsem na tom stejně jako ty…“ začali se smát, rozloučili se a oba si šli lehnou do svých komnat.

Probudila se a celá rozlámaná se začala protahovat. Všechno ji bolelo, jako kdyby byla nejmíň měsíc na bitevním poli. Věděla, že příště odmítne tanec i s králem, pokud bude chtít protancovat celou noc… Třeštila jí hlava a nakonec se rozhodla, že než začne cokoli dělat, tak si dá nejdřív lázeň. Oblékla si jen dlouhou tuniku, která jí byla velká a sahala jí až ke kolenům. Do ruky si vzala košili a kalhoty a vydala se směrem  k těm lákavým vlhkým místnostem. Jen co se svlékla, slyšela jak dovnitř někdo vešel. Pak už se jen smála když slyšela „ Přejete si pomoct, vaše výsosti?“ Okamžitě poznal ten smích, takže z výrazu překvapení nastala úplně stejná reakce jako u Jealy. Nechal si přenést svou vonnou lázeň blíž k Jealyně, pak když poslal sluhy pryč, se jí zeptal jestli může odstranit závěs, co je odděluje, aby si mohli normálně povídat. Do jedné lázně by se vešli asi tři lidé. Oba bili natáhlí a užívali si teplou vodu, která uvolňovala jejich ztuhlé a rozbolavělé údy. Povídali si o dětství a o krutých krevních mstách ve svých rodinách. Jeala si už myslela, že se rozpustí, tak si sáhla pro osušku a vylezla ven. Omotala si ji kolem těla a pomalu si začala vysoušet vlasy. Celou dobu ji mlčky pozoroval, pak vylezl také a zatáhl látku zpět, aby se oba mohli obléci. Společně se vydali najít Aryu a trochu poobědvat.

to by continued.....