Dračí paní (3)

Další neoriginální část :o))

Příštích pár dnů probíhalo v klidu, Man‘t se dlouho neobjevil a já cítila, že má špatné svědomí (pokud to tak u draků můžu nazvat). Čekala mě zkouška dospělosti a tak Kar‘ u mě trávil skoro všechen čas. Nerozuměla jsem na, co mi ta zkouška bude, ale neprotestovala jsem. Obzvlášť tvrdě mě cvičil v boji s mečem. Pořád znovu a znovu jsem musela bojovat proti imaginárnímu bojovníkovi nebo střílet z luku. Cítila jsem drakovu nervozitu, u něj tak neobvyklou. Došlo mi, že se obává, že tuto zkoušku nezvládnu. Teď nešlo jen o mě, ale i Kar‘ovu čest. V den, kdy jsme měli letět do hlavního sídliště na zkoušku, panovalo v hlavní jeskyni ruch. Draci netrpělivě postávali a čekali, až se Kar‘ a já objevíme. Vždy jsem létala jen S Man‘tem nebo jinou malou dračicí, a tak pro mě bylo překvapením, že poletím s Kar‘em s tak obrovským zlatým drakem. Když jsem si prohlížela jeho obrovské zlatavé tělo, jeho dlouhý štíhlý krk, tak jsem cítila posvátnou bázeň. Když jsme vylétli, poprvé jsem nepocítila radost z letu, jen jsem se obával obrovské odpovědnosti, která na mě ležela. A teď jsem začala přemýšlet o budoucnosti, navždy s draky zůstat nemohu. Ale kam půjdu? V nížinách nikoho neznám. Ani jsem si nevšimla, že Kar‘ přistál, musel mě upozornit. „Promiň, přemýšlela jsem.“ „Já vím, bylo to poprvé, kdy jsi neměla hromadu otázek.“ Sesedla jsem a rozhlédla se. Nacházeli jsme se v obrovské jeskyni, která byla tak třikrát větší než ta naše Severní. „U zubu, tady je to obrovské.“ Zašeptala jsem nahlas. Náhle se proti mně vynořila žena, zamžikala jsem. Kde se bere v Hlavním sídlišti člověk. „To je Lys‘a.“ vysvětlil Kar‘a. „Lyssa?“ „Ne, Lys‘a jako Lysawerentha.“ „Ale ona je člověk.“ Protestovala jsem a zároveň pozorovala drobnou ženu se stříbrnými vlasy. „To právě není,An‘el.“ „Ale jak to?“ „Draci se snažili naučit ovládat kouzlo proměny, ale některé věci nám měli zůstat utajeny... Lys‘a se nemůže vrátit do své pravé podoby.“ Uzavřel náš rozhovor a poklonil se ženě. „Vítej, An‘el. Jak ti správně Kar‘ sdělil, jsem Lys‘a a budu se o tebe tady v Hlavním starat. Není tady moc místností upravených pro naší velikost, na rozdíl od Severního sídliště, ale budeme s tím muset vystačit.“ Uklonila jsem se tak, jak mě to léta Kar‘ učil a pak způsobně pronesla: „Děkuji Ti, paní, za vřelé přivítání a jsem velice ráda, že jsme byli představeni.“ Podle etiky jsem to pronesla jak hlasem tak svou myslí. Lys‘a se usmála. „Byla bych moc ráda, kdybys odložila toto formální chování. Říkej mi Lys‘a a pro mě budeš An‘el a teď mě prosím následuj do mých pokojů, pokud to tak mohu nazvat.“ Nejistě jsem pohlédla na Kar‘a a pak ji následovala. Snažila jsem se co nejlépe si zapamatovat cestu, člověk neví, co se mu kdy bude hodit. Vešli jsme do skrovně, ale vkusně zařízených místností, které mě překvapily svými vysokými stropy. Dračí nátura se nezapře. Je tu jen jedna postel, ale myslím, že na pohovce se vyspíš stejně dobře. „Jistě, paní.“ Špitla jsem. „Lys‘o!“ opravila mě. „Ale pokud jsem poslouchala správně, když mi o tobě Kar‘ vyprávěl pochopila jsem, že nejsi tak zamlklá a poslušná, jak se mě snažíš přesvědčit.“ „Paní, tedy Lys‘o,“ opravila jsem se, když jsem uviděla její výraz, „nikdy jsem nebyla mimo Severní, co si pamatuji. Nejsem si moc jista, jak se mám chovat.“ „Musím ti tedy říci důležitou věc, An‘el, draci vždy vycítí, co si myslíš a když si budou myslet, že jsi neupřímná, nikdy si je nezískáš.“

---