souhvězdí našeho roku

utíkám do ztracena

hloubím hroby pro své rozdělené duše

kulatě sjíždim tobogán červí díry, mlhavé

pokroucené podvečery, písně, trosky

hradů, krvavé nosy dětsky hysterických

záchvatů, uplakané oči hotelové pokojské a

její věčně mokré vzkazy na polštáři, gumové

neopreny na hlavě - orientačně - opět v zástupu Plynoucí

vzducholoď jako prostřihlá čára letokruhů

- cosi se topí v aspiku  asi ukolébavka

pro tebe  zašil jsem opět stahy srdce

na ověřené rytmy, teď obejmout je

už něco víc než jen láska je to

umřít za dobrým účelem  nedýchat kyslík

potřebnějším a zakreslit do oblohy

alespoň jedno malé souhvězdí, jenž

bude  konečně   jenom      naše