Absolutně bez inspirace

Sedím tu nad bílým papírem, Co svítí mi do očí Jak lustr postavený na hlavu, Čmárám své nápady Čára vedle čáry Inkoust jakoby Mi umrzl v mozku, Kapky deště na okně Vypadají jako Rozdělaný obraz expresionisty, A mé oči se stále upírají Do bezedných vln Papírové běloby, Hvězdy se roztrousily Po nebi, Jako slova, co hledám Pod kameny, Když procházím Chvílí, která je bez inspirace. Stromy se shlukly Do černé skvrny A já ji nemohu projít, Protože nenacházím slov Ba ani písmen, A co jich znám. Jsem absolutně bez inspirace.

---