BENZÍNKOVÁ

Polibky nad táckem a káva v kelímku,

zmrzlina jak ledový kolotoč v pohárku na jedno použití.

Pár prázdných stolků a opuštěné židle,

jak naše duše, když jsou každá zvlášť.

Pár doteků a teplo úsměvů, než půjdem každý jiným směrem

zas toužit po společných chvílích.

Po ranním rozbřesku, jež by nás našel schoulené

                                                          do jediného klubíčka,

Po večerním smrákání, jež by bylo příslibem všeho,

                                                          co za dne jsme si tajně  přáli,

Po noci, kdy vteřiny se násobí a dech se krátí touhou,

Po jediné vteřině splynutí, kdy těla konečně si poví,

                                                           co oči a duše  dávno vědí.

Po chvílích, kdy opravdu jsi jen můj

                                                         a já opravdu jen tvoje.