Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž usínám v poušti
Výběr: So_what, Rabb
22. 12. 2005
12
2
5350
Autor
Kandelabr
Když usínám v poušti a nevím, zda sbírám síly k dalšímu pochodu nebo umírám, třesu se zimou, těžké nebe mě drtí a pode mnou leží tisíc let staré zapomenuté město, jeho jediným obyvatelem je písek, držící ho v sobeckém majetnickém objetí, svírá ho a dusí, tak jako dusí mě, ke všem se chová stejně, obrušuje, ohlazuje, odírá, otírá se, lísá se, hladí a my se necháváme, město i já, volně se necháváme rozpadat, stáváme se pískem a mísíme se, přesypáváme, spojujeme, jsem kamenem,pískem, městem, usínám a nic se nezmění, jestli zítra vstanu nebo mě vítr roznese a splynu s pouští.
2 názory
*t ...Ak z prachu sme a na prach sa obratime, potom sme prachom uz davno. Ty jednou hrstou a ja druhou, rozfukani po tej istej plani na vecnost....
pozorovatel
19. 01. 2006
woow! Tak teď jsi mě dostal, Kande!......
Před lety letoucími jsem několik dlouhých roků snila o tom, že bych si přála jít umřít do pouště!!....... sakra.... i ty pocity !!!.... přesně.............. vloupal ses mi do hlavy? :)
Uf, já dycky když čtu takovýhle dlouhý souvětí, tak i když ne nahlas...i tak mi u toho dochází dech... ;-)))
pěkný *