Zásah do cíle

Ehm, no co k tomu říct. Stačí jen deprese, víno a startky.. Je to už dýl, co jsem to napsala, ale dala jsem to sem až teď.

Někdo by řekl, že jsi cíl, který zasáhne můj šíp, ale ty jsi šíp, který zasáhl moje srdce, které teď pláče bolestí a želem, které mi tvá pochroumaná pírka na šípu způsobila. Mé srdce může se zdáti kamenné, ale vždy se najde někdo, kdo jeho tvrdost změkčí. Ptáš se jak takový člověk vypadá, jaký asi je? Zahleď se do sebe. Najdi důvody proč jsi to právě ty kdo ho obměkčil. Obměkčil i naplnil. Má to jeden háček. Bohužel ne ten kým mám srdce naplněno, pro koho mám oči, kdo mi nesejde z mysli, ten, čí vůni si stále připomínám, bohužel ten to necítí stejně. Ještě jedna důležitá otázka mi vyznívá. Co jsme schopni udělat pro to, abychom se dočkali od našeho „šípu“ stejných pocitů? Spoustu věcí. Především se mi mozek zahaluje city, neustálými vzpomínkami, které si člověk přehrává neustále dokola. Hlava je plná otázek, na které si v zaláskované euforii a citové opilosti člověk neumí odpovědět ani poradit. Každá štěrbina, záhyb a buňka v mozku zkoumá, jak být v lepší situaci a vždy bezúspěšně. A tak po častém tápání mozková buňka naděje odumírá a nahrazuje ji buňka nezájmu či nenávisti. Tím si odpovídám proč je na světě tolik nenávisti. Nešťastný zásah do mého bušícího cíle. Ovšem, časem přijde jiný šíp, který svůj cíl také nemine, ale moje centrum „připouštění si“ to nebere na vědomí a přeje si, aby nikdo jiný nepřišel. Mozek je pro tělo nezbytná věc, ale v každém (!) případě je příčinou čehokoliv. Mozek dá na první dojem. Mozek je jeden z nejdůležitějších orgánů vůbec. Taky z nejdokonalejších. Může se tedy tak dokonalá věc také splést? Může se mýlit? Může, protože nikdo a nic jako dokonalost neexistuje i když bohužel občas máme takové pocity o lidech, které právě milujeme. A tak se na konci ptám, právě TEBE, zda jsi nalezl po přečtení těchto řádků odpověď na to, co ti vrtá hlavou!? Doufám, že ano!

---